Dvůr Králové n. L. – V prosinci 2008 mi přišla pozvánka na chovatelský seminář ze ZOO Dvůr Králové a protože tvrdím, že správný ornitolog má umět opravdu všechno, rozhodl jsem se si trošku rozšířit obzory a poodhalit roušku jiné tváři ptáčkařského umění. Seminář probíhal od pátku 16. 1. do soboty 17. 1. 2009 v prostorách Safari Hotelu Královédvorské zoo. Sjeli se sem amatérští I profesionální chovatelé z celé republiky, prakticky ze všech zoologických zahrad. Cílem semináře bylo nejen účastníky seznámit s novými chovatelskými metodami, ale především navázat nové kontakty a skrze společné setkání připravit klima pro možné budoucí spolupráce.
Oficiálního zahájení semináře se ujala ředitelka zoo RNDr. Dana Holečková a hlavní organizátoři semináře, zoolog RNDr. Martin Smrček a kurátor ptáků v zoo Ing. Kamil Čihák. Páteční dopoledne bylo věnováno především různým aspektům chovu papoušků, ve kterých sám RNDr. Smrček figuroval se svým rozsáhlým chovem papoušíčků rodu Forpus. Mimo klasické chovatelské přednášky zazněla i zajímavá reference vrchního zoologa Zoo Lešná Ing. Romana Horského o chovu vzácných papoušků šedohlavých západních (syn. kapských; Poicephalus robustus fuscicollis) a Ing. Kamil Čihák pověděl své zkušenosti s chovem největšího ze všech druhů chovaných arů, ary hyacintového (Anodorhynchus hyacinthinus). Odpolední blok byl věnován zejména problematice krmných směsí, kterou nám osvěžil Ladislav Žoha ze Zoo Praha.
Po obědové pauze následovala exkurze do ptačího zázemí ZOO za asistence K. Čiháka a jeho kolegů. Jedinou odbočkou ze světa ptáků byla návštěva pavilonu afrických pralesních žiraf okapi (Okapia johnstoni), kde se před nedávnem narodilo historicky první mládě v českých zoologických zahradách. Okapi jsou ve volné přírodě samotářští tvorové, takže matka s mládětem nesdílejí expozici s otcem. Kupodivu je ale toto zvíře vůči lidem poměrně kontaktní, což jsem si ověřil již při své návštěvě parku v říjnu minulého roku.
Další cesta nás zavedla do pavilonu Ptačí svět, který je v rekonstrukci. K mému velkému zklamání se vedení zoo rozhodlo část pavilonu věnovat na chov primátů, takže jedna z hal je v současné době nepřístupná a probíhají zde kompletní přestavby. V menší hale jsme mohli obdivovat pár pávů konžských (Afropavo congensis) nebo tropickou žluvu černošíjnou (Oriolus chinensis). Z prostor vnitřní ubikace zázemí Ptačího světa si nás zvědavě prohlížel pár arů hyacintových a majestátní zoborožec hnědavý (Buceros hydrocorax). Měli jsme možnost si zblízka prohlédnout ještě neopeřená mláďata pelikánů kadeřavých (Pelecanus crispus) a rudohřbetých (P. rufescens). Kromě nich chová zoo ještě pelikány bílé (P. onocrotalus) a velmi vzácné východoasijské pelikány skvrnozobé (P. philippensis), které bychom objevili pouze v pěti evropských zoologických zahradách. Všechny uvedené druhy rovněž i rozmnožuje. Pelikánům rudohřbetým nechala zoo vystavět velmi pěknou voliéru, ve které mohou volně létat. Z vlastní zkušenosti musím dodat, že tito ptáci jsou pěkná zlobidla, což se projevuje na jejich občas přehnané kontaktnosti vůči návštěvníkům. Moje rada zní – dávejte si pozor na křehké předměty, jako jsou některé fotoaparáty, protože pelikáni je rádi zkoumají zobákem, který je na konci opatřený ostrým hrotem.
V zázemí pavilonu tropických bažin jsme viděli zástupce nejpočetnější pěvčí čeledi, novosvětských tyranů (Tyrannidae). Tyran benteví (Pitangus sulphuratus) sdílel klec společně s turaky a “zásobním” kohoutem páva konžského. Na tohoto pavího samce mám nostalgické vzpomínky z mé jarní návštěvy parku v roce 2007, kdy byl pták umístěn v expozici pavilonu Ptačí svět. V klecové voliéře doslova adoptoval mláďata čírky hottentotské (Anas punctata) i s jejich matkou a velmi bedlivě je střežil. Tenkrát mi kolegyně z chovatelského oddělení špitla do ucha, že páv za kachňaty chodil prý až do vody. Péče kohoutů tohoto hrabavého kura o mladé mne nepřekvapuje, protože už jednou jsem byl v zoologické zahradě svědkem situace, kdy bylo paví kuřátko zalezlé v tátově peří a spokojeně v něm odpočívalo (u většiny hrabavých ptáků myšlenka téměř ireálná!).
V návštěvníkům přístupné expozici mne překvapili dva čápi simbilové (Ciconia abdimii), kteří ve skupině ostatních ptáků seděli na stromě na té nejnižší větvi a černé peří měli značně zašpiněné bílými výkaly, padajícími na ně seshora. Podle literatury není takováto hierarchie mezi ptáky nic neobvyklého. Nadchnul mě pár volavek červených (Ardea purpurea). Možnost vidět tohoto u nás vzácného ptáka před sebou v plné kráse jsem si nenechal ujít, ač jen v prostorách člověkem vytvořených.
Večer se ZOO oděla do povánoční atmosféry a všechny stromy se rozzářily množstvím vánočních světlušek. Romantickou noční procházku jsem si zpestřil pozorováním hry čtyř koťat servalů stepních (Leptailurus serval) s velikým plyšovým tygrem v prosklené ubikaci.
Druhý den semináře odstartoval ráno přednáškou na téma “Chov ptáků ve společných expozicích v Zoo Dvůr Králové” Kamil Čihák. Chovatel Václav Štraub ze Zoo v Lešné potom zdůraznil několik obecných zásad při umělém chovu zoborožců. Ing. Tomáš Peš, zoologický kurátor Zoo Plzeň, a RNDr. Karel Pithart, kurátor ptáků v Zoo Praha nás do podrobna seznámili s chovem a s diverzitou ptačích čeledí bulbulovitých (Pycnonotidae) a timáliovitých (Timaliidae).
Velmi mne zaujal referát Martina Smrčka o agresivitě kakaduů, který popisoval, k jakým konfliktům může dojít v nedostatečně velkých klecích, kde mohou být tito ptáci chováni v párech. Jeho reference o tom, jak hrubě se dokáže samec chovat při námluvách k samici, mě poněkud vyvedly z omylu stoprocentní partnerské harmonie u papoušků, jak jsem byl zvyklý ji číst v literatuře. Na přednášku Kamila Čiháka o putování černých čápů jsem bohužel už čekat nemohl, protože jsem musel na autobus.
Během dvou dní se mi podařilo obnovit některé kontakty a navázat jiné, z čehož mám vždycky velmi pozitivní pocit, takže se dá říct, že jsem se domů vrátil velmi spokojený. Ještě jednou díky organizátorům za jejich iniciativu a těším se na další setkání.
Petr Suvorov
Autor pracuje na částečný úvazek v pražské ZOO.
Více fotografií ze zimní zoo najdete na adrese http://txecoloco.rajce.idnes.cz/Seminar_Zoo_Dvur_Kralove_leden_2009_Colloquium_Zoo_Dvur_Kralove/
{mxc}
Moravská Třebová – Dne 12.3.2009 mne informoval člen ČSOP v Moravské Třebové Ing. Kamil Sopoušek o nálezu kadáveru většího druhu vodního ptáka, kterého mi později přinesl na ukázku, a kterého jsme posléze určili jako exempláře bukače velkého (Botaurus stellaris). Bukač byl nalezen v porostu na břehu řeky Třebůvky. Vzhledem ke stavu značného rozkladu usuzujeme, že mrtvý jedinec ležel pod sněhovou pokrývkou delší dobu a nalezen byl až po jejím roztání. Na základě vyjádření okolních ornitologů se domníváme, že pták mohl uhynout někdy počátkem měsíce února. Příčinou úmrtí byl nejspíše střet letícího ptáka s dráty elektrického vedení, které v tomto místě křižuje komunikaci a řeku. 
Milan Janoušek se narodil v roce 1968 ve Svitavách, kde také prožil většinu svého života. Po absolvování místního gymnázia a střední ekonomické školy v Pardubicích získal práci na ekonomickém úseku sociální péče ve Svitavách, přičemž Svitavy během času vyměnil za místo v Moravské Třebové ve stejném oboru (1992). V tomto období začal rovněž studium na Vysoké škole pedagogické v Hradci Králové. Po dokončení studií pracuje ve funkci zástupce ředitele v domově pro seniory v Moravské Třebové doposud. Jeho ornitologické začátky spadají na přelom 80. a 90. let minulého století. V současnosti působí Milan jako ornitolog zejména v oblasti Svitavska a rád vyráží nejen za ptáky i do jiných krajů.
Poličsko – Na větší hejna kulíků zlatých (Pluvialis apricaria) a čejek chocholatých (Vanellus vanellus) jsem nejen na Poličsku „číhal“ marně několik let. V povědomí jsem měl pozorování od Lubora Urbánka, který hlásil z 28.března roku 2001 výskyt asi 500 čejek a 150 kulíků v prostoru poličského letiště, kde bývají oba druhy na tahu zaznamenávány poměrně pravidelně, ovšem ne v takovém počtu. S bratrem Petrem jsem „naháněl“ kulíky snad každý rok, ale v okolí letiště, Sebranic nebo Lezníku (ani jinde na Svitavsku) jsem prostě neměl štěstí. Vše se změnilo letošního 19.března. 
Mezi Jaroměří a Josefovem vzniká první soukromá ptačí rezervace v České republice – Ornitologický park Josefovské louky (OPJL). Česká společnost ornitologická, která vznik parku připravovala, začala s výkupem pozemků v roce 2008. Ačkoli je hlavním důvodem celého záměru ochrana ptactva, rozhodně to neznamená, že by sem veřejnost neměla mít přístup. Právě naopak. Aby si návštěvníci mohli budoucí ornitologický park s jeho zvířecími obyvateli dobře prohlédnout (samozřejmě zadarmo), je plánováno vybudování povalových chodníčků i speciálních ptačích pozorovatelen.
Dolina Baryczy – Labuť malá (Cygnus columbianus bewickii) je velmi krásný a v České republice velmi vzácný pták. Čeští ornitologové nemívají často příležitost jej pozorovat. Přitom ale není nutné za ní jezdit nikam daleko…
