Orlické hory

    Orlické hory se rýsují na východním obzoru při pohledu z rovinatého Královéhradecka. Z téměř rovné linie hlavního hřebene vystupuje o něco výraznější vrchol Velké Deštné (1115 m n. m.), pásmo Orlických hor je dlouhé 55 km, jeho šířka kolísá mezi 3 – 8 km. Orlické hory se vyznačují poměrně velkou rozmanitostí přírodních biotopů. Dokud zdejší přírodu neovlivňoval člověk, byly hlavním lesním biotopem Orlických hor bučiny. Zbytky květnatých bučin se dochovaly např. v rezervaci Trčkov. Ve vrcholových partiích hor se nacházejí klimaxové smrčiny. Časté jsou též lesní prameniště. Přirozené bezlesí se v Orlických horách omezuje pouze na vrchovištní rašeliniště. Člověk dal v minulosti vznik mnoha dalším biotopům a tím tak zvýšil pestrost Orlických hor. Na místech, která kdysi pokrýval les, vznikly různé typy luk a pastvin. V nejvyšších polohách a na suchých a chudých místech se tak vyvinuly horské a podhorské smilkové trávníky (např. Šerlich, Luisino údolí). Na silně podmáčených místech vznikla nevápnitá mechová slatiniště a přechodová rašeliniště, na vlhkých místech jsou druhově bohaté vlhké louky a lada. Vlivem intenzifikace zemědělské výroby však byla většina těchto lučních biotopů nahrazena druhově chudými produkčními směsmi.

    V horských a podhorských lesích hnízdí sýc rousný (Aegolius funereus), kulíšek nejmenší (Glaucidium passerium), holub doupňák (Columba oenas), lejsek malý (Ficedula parva), kos horský (Turdus torquatus) nebo budníček zelený (Phylloscopus trochiloides). Na vysoko položeném bezlesí vzácně zahnízdí i tetřívek obecný (Tetrao tetrix).

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *