Svitavy – Na Štědrý den jsem se jako každoročně vypravil do přírody přilepšit ptákům. Štědrodenní zásyp slunečnicí, napíchnutí jablek na kraje větví a zavěšení kousku loje vždy přiláká jako první sýkory parukářky (Parus cristatus), uhelníčky (Parus ater), koňadry (Parus major), modřinky (Parus caeruleus), přiletí i brhlík lesní (Sitta europaea) a další opeřenci, kteří si sami vyberou co je pro ně vhodné. Osobně se mně naskytne krásná podívaná na přiletující druhy. Po chvíli však odcházím, abych svoji přítomností nerušil.
Na zpáteční cestě jsem se zastavil u svitavských rybníků. U Horního rybníku zůstalo ještě malé oko, které umožnilo ranní očistu pro asi desítku kachen divokých (Anas platyrhynchos), ojediněle bylo slyšet hlasy hýlů obecných „trumpeťáků“ (Pyrrhula pyrrhula), z olšin za drsného skřehotání vylétla volavka popelavá (Ardea cinerea) a ukryla se do rákosin na Dolním rybníku a hejno čížků lesních (Carduelis spinus) nalétalo do korun olší. Dolní rybník byl pokryt ledovým příkrovem jen v jeho horní části a na jeho okraji jsem v mlhavém oparu zahlédl většího racka, kterého jsem nebyl schopen určit. Následujícího dne mně známý fotograf Zdenek Musil podal zprávu o racku , který se prochází na zcela zamrzlém rybníku.
Nemeškal jsem a zašel jsem našeho vánočního racka zdokumentovat digiscopingem, ale ani přesto jsem si netroufl jednoznačně určit druh. Domněnky mé i některých kolegů se rozcházely mezi juvenilním rackem stříbřitým (Larus argentatus), rackem středomořským (Larus michahellis) a rackem bělohlavým (Larus cachinans). Když jsme se nemohli stoprocentně rozhodnout ani pomocí dostupné dokumentace, rozhodl jsem se obrátit na významné ornitology pány Martina Vavříka a Jiřího Šírka a poprosil je o určení. Dostalo se mi odpovědi, že se pro tuto dobu rozhodně jedná o netypicky vybarveného ptáka. V rozsáhlé a podrobné zprávě mi popsali jednotlivé znaky vedené k co nejpřesnějšímu určení druhu.
I pro ně to asi nebylo zpočátku jednoznačné určení , ale konečný verdikt zněl Larus argentatus. Tímto se nám situace vyjasnila. Protože hladiny okolních rybníků, vzdálené vzdušnou čarou 1,5 – 7 km, jsou zamrzlé, racek se po sporadických odletech vrací nanejvýš do půldruhé hodiny a od Štědrého dne tu zůstává. Rád přijímá krmení pro kachny, které sem nosí zahrádkáři a kolemjdoucí. Zjevné poškození tento pták nejeví, což usuzuji z jeho chování. Aktivně se prochází po zamrzlé hladině a nebojí se přijít až ke břehu. Setrvání tohoto ptáka snad souvisí s přepeřováním a dá se přirovnat k pobytu potáplice severní (Gavia arctica) na poldru u Žichlínku v prosinci 2008.
Kromě toho, že tohoto racka zhlédli všichni svitavští pozorovatelé ptáků, stal se i zájmem široké veřejnosti a lidé se na nás obracejí s otázkami, o který druh se jedná, čím se živí a proč je právě na našem rybníku.
Luboš Novák
Dne 14. 1. 2010 byl opraven druh racka – podle nejnovějších komentářů odborníků se jedná o racka stříbřitého. Deternimace proběhla na základě doplňujících fotografií ptáka v letu, které přikládáme. Komentář k determinaci naleznete v diskusi. Racek byl na Dolním rybníce naposledy pozorován 13. 1. 2010.
V článku mě chybí přehled oněch determinačních znaků v konfrontaci s pořízenou fotodokumenatcí, podle kterých byl pták (=“zapeklitý vánoční dárek určen“). Pro širší ornitologickou by to bylo jistě poučné.
Přikládám dopisy s odůvodněním určení druhu, které zaslal Luboš Novák.
Svě
Milí kolegové,
zase jsme se něco přiučili. Podle souhrnu zaslaných fotek je třeba
poopravit určení svitavského velkého racka na racka stříbřitého (Larus
argentatus) ne zcela jistého poddruhu, i když pro území ČR jde na 99% o
L. a. argentatus. Pokud se s odstupem podívám na všechny zaslané
fotografie, včetně nejnovějších, vidím velice matoucího racka, který je
velmi tmavý i tam, kde by tmavý být neměl a na druhou stranu má celkem
světlý ocas. Variabilita je příšerná věc a ke všemu zde máme možnost
křížení a záhadné východoevropské populace (zrovna v lednu byl na
Ostravsku vyfocen pták, kroužkovaný před šesti lety jako pull. na střeše
domu v běloruském Minsku). Zábava s velkými racky je, že začneme
diskutovat o dvou druzích, pak se shodneme na třetím, načež se vrátíme k
druhému. Řada lidí pak mávne rukou a řeknou, že když to vidí u
„odborníků“, že oni sami se na to můžou vykašlat. Není tomu tak. Hodně
velkých racků je velmi typických, někteří jsou dost netypičtí a pár je
jich prostě neurčitelných. Tím se ovšem neliší třeba od jespáků nebo
lindušek (opět případ z ledna z Rozkoše – velmi pravděpodobně A.
cervinus, ale nelze vyloučit výrazně zbarvenou A. pratensis – a dál bez
šance). Napíšu tedy své pohledy nyní:
Proč je racek [i]L. argentatus[/i]?
Vezměme jako nejlepší fotografii 30 009.jpg
– racek působí kombinací zbarvení a tenkého zobáku jako L. cachinnans a
jako „jizzový“ ornitolog jsem tomuto podlehl. Přesto to není typický
pták a při dlouhém zírání na obrázek se objeví něco úplně jiného, co mne
postupně přesvědčilo. Přes štíhlý, tenký a rovný zobák zde chybí
klasický protažený rypák, hlava je převe jen kulatá jako u argentatuse
– nohy jsou velmi krátké; i když toto ovlivňuje míra načepýření per na
břichu, zdá se, že tento pták je opravdu velmi krátkonohý
– složená křídla sahají jen kousek za ocas; celkově je tedy pták
sraženější, než se zdálo
Dále
– na fotkách se zvednutým křídlem je extrémně skvrnitá tmavá spodina křídel
– poměrně tmavá, silně skvrněná spodina těla
Co není pro mne až tolik typické?
– vnitřní ruční letky: může jít o efekt fotografie, ale vnitřní ruční
letky nejsou u tohoto ptáka výrazně světlejší, jako u většiny L. argentatus
– velké loketní krovky: velmi neobvykle na L. argentatus, dosti skvrněné
na L. cachinnans. Berte mě s rezervou, ale řekl bych, že se nachází
odhadem v 5% (!s rezervou!) nejtmavších L. argentatus. Pokud se setkáte
s L. argentatus příště, určitě bude vypadat úplně jinak – to mi tedy věřte
– terciály: velmi netypické pro L. argentatus, ale POZOR – jsou silně
otřelé a světlé části po jejich obvodu a dokonce i některé špičky jsou
zcela pryč. Pak je obtížné posuzovat jejich zbarvení
– hlava: na L. argentatus poměrně světlá, zvláště v kombinaci s tmavými
křídly! Přesto stále výrazně skvrněná.
– zbarvení ocasu až kostřece: je poměrně světlé na L. argentatus a
poměrně tmavé na L. cachinnans – tedy tak někde mezi
Můj závěr – jedná se o netypicky vybarveného L. argentatus na hranici
variability (o hybridech nerad spekuluji, hází se na ně všechno, ale to
by se racci museli křížit o sto šest, což evidentně nedělají – ovšem nic
nevíme o východní Evropě).
[i]Martin Vavřík[/i]
[b]Druhý dopis od M. Vavříka.[/b]
Zdravím vespolek,
podle mého názoru jsme se dobrali k závěru, že se jedná o velmi
netypického L. argentatus baltského typu na hranici variability tohoto
druhu. Přikládám vyjádření K. M. Olsena.
S pozdravem,
[i]Martin Vavřík[/i]
Dear Martin.
Some gulls are indeed strange, and this is surely one. Have I seen it up
here north I would have called is a probable Herring of the „Baltic
type“. There is only restricted moult in upperparts, the tertial edges
coverts the entire edge onto the base of the coverts and the new mantle
feathers looks sligtly pale brown-tinged with rather broad dark pattern.
There is always a possibility of something at the extreme end of the
variation, and on the other side the upperside of the primaries looks
rather uniform (but this is possible for darker Herrings) and the
head-pattern rather strong. In one flight shot the mid-belly looks
cleaner whitish. These last characters are more in line with
Yellow–legged. Uniform dark bill i more frequent in Yellow-legged, but
again within Herring variation.
The birds reminds me of several winter Herrings from Finland, which
stroke me in beind more contrasting than normally regarded; this is now
an established fact.
If a Yellow-legged could still at the time (I suggest the bird is
photographed recently in your home country) be that dark-patterned in
underparts and show such restricted moult, I think only a handfull up
here would suggest Yellow-legged. I am mostly „pro Herring“.
Anyway, with the possible expansion of breeding range onto northern East
Europe og Yellow-legged, it is probably impossible to exclude a hybrid
between the two…….