Mladé poštolky obecné v polobudce(foto M. Dusik)
Umělá hnízdiště vytvářejí základní síť hnízdních příležitostí pro poštolky a sovy ve vhodných biotopech. Umožňují přesun párů v jednotlivých hnízdních sezonách, zvýšení jejich koncentrace v blízkosti lokalit s nadprůměrnou nabídkou potravy a úspěšné vyvedení maximálního počtu mláďat. Právě značná úspěšnost při hnízdění v prostorných umělých dutinách je předpokladem k potřebnému populačnímu růstu a postupnému zasídlení i troficky méně výhodných lokalit. V teritoriích s nepravidelnou nebo nízkou potravní nabídkou dochází k odchování omezeného počtu mláďat nebo k zahnízdění s několikaletými přestávkami. Bývají obsazována nehnízdícími páry nebo lichými jedinci. Pobytové stopy po nich (hnízdní kotlinky, peří, ulovená potrava, vývržky apod.) dávají důležité informace o průběhu osídlování sledovaného prostoru a doplňují celkový obraz o vývoji populace cílových predátorů i rozložení ohnisek jejich kořisti.
Aby společenstvo mohlo dosáhnout potřebných hustot a mezi usazovanými druhy docházelo k dostatečnému vymezování životního prostoru na základě potravně konkurenčního vztahu, bude v následujících letech věnována pozornost především zvýšení počtu poštolek obecných a usazení puštíka obecného. Ve zdejším prostoru je situace komplikována jeho velmi nízkou výměrou (cca 12 km2) a tedy sníženou pravděpodobností udržení vyvedených mláďat v zájmové oblasti. Pro stabilitu jednotlivých druhů i celého společenstva by bylo velmi prospěšné rozšíření hnízdní podpory do sousedních lokalit.
Pevná stavba brhlíka lesního často odolá i náporu kuny, ale bez odstranění zátky po vyhnízdění by nebyla v dalším roce přístupná ani sovám (foto M. Dusík)
Omezení škod na lesních i polních kulturách a následná trvalá preventivní ochrana prostřednictvím této metody je možná v časovém horizontu nejméně desítky let – po zasídlení volných loveckých teritorií hnízdícími i nehnízdícími páry a relativním ustálení celkového počtu jedinců. U nasycených populací klesá podíl její hnízdící části až na 20 – 30 %. Schopnost ptačích kořistníků významněji zasáhnout do populačních cyklů drobných hlodavců je dána jejich biologickými vlastnostmi, sklonem ke koncentraci hnízdících i nehnízdících jedinců atp. Snížení početnosti drobných savců ve vrcholu gradace predací je v lesním prostředí odhadována na 30 – 50 %. Prostřednictvím telemetrických pozorování bylo prokázáno, že například v místech s predačním tlakem sýce rousného se vyskytovalo o polovinu méně drobných zemních savců oproti lokalitám, kde tato sovička nelovila (ŠŤASTNÝ a spol., 2010).
K zajištění trvale vysokých stavů dutinových dravců a sov v krajině je nezbytná pravidelná údržba umělých hnízdišť, úpravy v rozložení či další zvyšování hnízdní nabídky. V této souvislosti je nutné zdůraznit, že cílem plošné hnízdní podpory není maximální procentní obsazenost budek, ale přítomnost umělých hnízdišť v co nejvyšším počtu předpokládaných hnízdních teritoriích. Ta bývají hnízdícími páry využívána v souvislosti s aktuální nabídkou dostatečných potravních zdrojů zcela nepravidelně a často i s několikaletými přestávkami. Ptáci správně konstruované budky, umístěné na vhodných stanovištích před přirozenými hnízdišti preferují. Nabízejí jim velmi dobrou ochranu před nepřízní počasí i dostatek prostoru pro odchov početných rodin
Hnízdo sýce rousného predované kunou(foto M. Dusik)
Samotné zvyšování hnízdní nabídky je logickou potřebou pro zachování trvalého mírného nadbytku využitelných hnízdních příležitostí. Ty druhy cílových i necílových živočichů, které nabídnuté dutiny s oblibou využívají, jsou ve vzájemném konkurenčním vztahu, kde přirozeně vítězí ti nejsilnější nebo s nejúčinnější obranou. Například kuny snadno vytlačí sýce, drobné dutinové pěvce nebo veverky, plchy a plšíky. Naopak neobstojí před rozvinutým rojem sršní, vos, čmeláků nebo včel a dokonce i zazděný vletový otvor silnou vrstvou zatvrdlého materiálu často odradí tuto šelmu od dobývání hnízda brhlíka lesního. Do osídlování přirozených i umělých dutin se přirozeně promítají biorytmy jednotlivých živočišných skupin – období jejich aktivity, rozmnožování atd. a odráží se tu také jejich vlastní potravní nabídka. Pro zachování jediné volné hnízdní dutiny např. pro sýce rousného vystačíme proto v některých biotopech s 1 budkou / km2 a v jiných sotva se 6 budkami / km2.
Miroslav Dusík
