Kulíci zlatí patří mezi poměrně plaché druhy bahńáků – tento pták byl výjimkou potvrzující pravidlo. Foto – Jaroslav Vaněk.
Mezi bahňáky se kterými se každoročně setkáváme na Rozkoši patří kulík zlatý (Pluvialis apricaria). Stejně jako čejka chocholatá, není tento druh úzce vázán na vodu a bahnitá pobřeží, ale běžně jej můžeme zastihnout v polích a na pastvinách, často ve společnosti čejek chocholatých (Vanellus vanellus). V době svého pobytu na Rozkoši kulíci zlatí často přeletují právě mezi bahnitými plochami přehrady a polními lokalitami v blízkém okolí.
Celosvětově patří kulík zlatý mezi tři druhy tzv. „zlatých“ kulíků, kteří si jsou navzájem velice podobní a jejich rozlišování v terénu není snadnou záležitostí. Další dva druhy z této skupiny – kulík hnědokřídlý (Pluvialis dominica) a kulík pacifický (Pluvialis fulva) se v Evropě vyskytují velmi vzácně. Z uvedených tří druhů se v ČR pravidelně vyskytuje pouze kulík zlatý. Kulík hnědokřídlý byl zastižen pouze jednou, a to právě na přehradě Rozkoš, kde byl ve dnech 19.9. – 4.10.1981 pozorován jeden pták v prostém šatu. U dalších dvou údajů z ČR se nepodařilo s jistotou určit, zda se jednalo o kulíka hnědokřídlého, nebo pacifického.
Pro řadového pozorovatele je však podstatně důležitější, aby byl schopen spolehlivě odlišit kulíka zlatého od kulíka bledého (Pluvialis squatarola), se kterým se u nás na ptůtahu rovněž pravidelně setkáváme. Ten sice nepatří do skupiny „zlatých“ kulíků, přesto rozlišování těchto dvou druhů v terénu může méně zkušenému pozorovateli činit určité potíže. Přestože jsou rozlišovací znaky poměrně jasné, tyto platí zejména pro ptáky pozorované v letu. U ptáků pozorovaných na zemi, zejména na větší vzdálenost, může mít velký vliv dopadající světlo. Zejména v zapadajícím slunci se bělavá svrchní strana kulíka bledého může jevit nazlátle zbarvená. Navíc i mezi kulíky zlatými existuje určitá variabilita ve zbarvení a u některých jedinců není nazlátlé zabarvení příliš výrazné. Spolehlivým určovacím znakem je také hlas obou druhů. Pro správné určování všech shora uvedených druhů kulíků doporučuji použít vhodnou určovací literaturu.
Skupina mladých kulíků zlatých na břehu přehrady. Foto – Jaroslav Vaněk.
Areál rozšíření kulíka zlatého se od poloviny 19. Století posunul výrazně na sever. Populace, které dříve osídlovaly jižní Pobaltí od Nizozemí do Polska jsou omezeny na několik málo lokalit. Snížení početnosti a zmenšení areálu je patrné i v severních oblastech (Velká Británie, Irsko, Dánsko, Norsko, Finsko). Největší stabilní populace 200 000 – 300 000 párů je na Islandu, dále hnízdí na východním pobřeží Grónska a v malém úseku severní části západní Sibiře.
Jak jsem již shora uvedl, na přehradě Rozkoš a v jejím nejbližším okolí kulík zlatý pravidelně protahuje na jaře i na podzim.
Na jarním tahu bývají ve většině případů pozorována hejna v polích, často ve společnosti čejek. První ptáci bývají zastiženi již v poslední únorové dekádě – nejčasněji zastižen 1 ex. 24.2.2008 při přeletu přehrady. Tak probíhá po celý měsíc březen, záznamy z dubna jsou již výjimečné. Nejpozdnější datum je z 18.4.2001 – 7 ex. Počty na jaře protahujících ptáků se pohybují od malých skupinek až po několik stovek jedinců. Nejvíce bylo pozorováno cca 320 ex. dne 15.3.2009. Část ptáků, kteří protahují na jaře má již úplný hnízdní (svatební) šat, většinou se jedná o ptáky v různém stupni pelichání do hnízdního šatu.
Kulík zlatý v hnízdním šatu na hnízdišti ve Finsku. Foto – Robert Doležal.
Podzimní tah dospělých ptáků je málo výrazný a počty zastižených ptáků se pohybují mezi 1 – 3 ex. Na podzim byli nejčasněji zastiženi 2 ex. 1.8.1983 (Diviš). Nejpozději byli dospělí ptáci zastiženi 1.10.2005 – 2 ex. Mladí ptáci protahují od první dekády měsíce září a na lokalitě se většinou zdržují do konce listopadu. Při pomalém nástupu zimy se zdrží do prosince. Nejpozdnější datum zástihu je 18.12.2011 – 5 ex. Počty kulíků zlatých se na podzim pohybují převážně v maximem do 20 ex. Nejvíce bylo pozorováno 31.10.1998 50 ex. Kulíci zlatí zdržující se na lokalitě na podzim, přelétají společně s čejkami mezi polními biotopy a obnaženými bahny na přehradě.
Při pohledu do prozatím jediného soupisu ptactva přehrady Rozkoš (Pavel Žďárek – Sborník VČP ČSO č. 9/1986, který shrnuje údaje do roku 1986 je poměrně zajímavá ta skutečnost, že údaje o jarním výskytu kulíka zlatého na této lokalitě existuje minimum údajů. Doslova se zde uvádí : Z jarního tahu je jediný záznam. Dne 13.3.1982 stáli 2 ex. na ledu Rovenského ryb. (Pozn. Jako Rovenský rybník je označována rekreační část přehrady, neboť na tomto místě původně býval Rovenský rybník), jeden z nich již nesl svatební šat (Žďárek in Kožená 1983). Tento stav se výrazně liší od situace v současné době, kdy jsou kulíci zlatí na jaře pozorováni v blízkém okolí přehrady každoročně.
Jaroslav Vaněk
Použitá literatura : Sborník VČP ČSO č. 9/1987 a Fauna ČR Ptáci 2/I (Academia 2005)
Hejno kulíků zlatých nad polem u přehrady – jarní hejna čítají až několik stovek ptáků. Foto – Jaroslav Vaněk.
Na podzim jsou počty kulíků zlatých nižší než na jaře, ale ptáci se na lokalitě zdržují déle. Foto – Jaroslav Vaněk.
