Mezi určovací znaky lyskohoha úzkozobého patří štíhlý rovný zobák. foto J. Vaněk
Lyskonozi (Phalaropus) jsou menší bahňáci, jejichž prsty jsou opatřeny dělenými kožovitými lemy, díky kterým příslušníci tohoto rodu velmi dobře plavou. Samice v hnízdním šatě jsou pestřejší než samci, kteří také přejímají hnízdní péči. Rozlišovány jsou tři druhy lyskonohů, které obývají sever Eurasie a Ameriky. V naší republice se lyskonoh úzkozobý (Phalaropus lobatus) vyskytuje podstatně častěji, než jeho příbuzný lyskonoh ploskozobý (Phalaropus fulicarius). Třetí druh – lyskonoh dlouhozobý (Phalaropus tricolor), který z Ameriky vzácně zaletuje do Evropy u nás dosud nebyl zjištěn.
V Evropě hnízdí jediný druh, a to lyskonoh úzkozobý. Hlavní evropské populace tohoto druhů leží na území Švédska, Norska a Ruska, v malém počtu hnízdí v Irsku, Skotsko a Na Faerských ostrovech. Jedná se o tažný druh, jehož zimoviště leží především v jižní části Perského zálivu, u břehů Arábie a v Ománském a Adenském zálivu, kde bylo v lednu pozorováno až 100 000 jedinců. Tah probíhá velmi rychle – například v Norsku kroužkovaní ptáci byli za 6 dní zjištěni ve vzdálenosti 1 790 km a za 10 dní 1 925 km od místa kroužkování.
Lyskonoh s ulovenou potravou v zobáku. Foto J. Vaněk
Přes skutečnost, že z České republiky existuje celá řada pozorování lyskonoha úzkozobého, patří jeho výskyt spíše k výjimečným ornitologickým událostem. Přibližně tři čtvrtiny zástihů jsou z podzimního tahu a nejčastěji spadají do měsíců srpna a září. Jarní tah je nevýrazný a většina pozorování je z měsíce května. Převážně jsou pozorování jednotliví ptáci, zřídka několik exemplářů. Nejvíce bylo spolu pozorován 5 ptáků.
Na přehradě Rozkoš patří lyskonoh úzkozobý k nepravidelným, rozhodně ne každoročním návštěvníkům. Až na jediný případ, spadají všechna pozorování do období podzimního tahu. Jediný údaj z jarního tahu je z 30.5 (údaj o roku pozorování nedodán), kdy 1 ex pozoroval Holub.
Ve Sborníku Východočeské pobočky ČSO č. 9/1987, který je věnován ptactvu přehrady a zahrnuje údaje do roku 1986, jsou uvedena dvě data o pozorování tohoto druhu. První je z 1.9.1971 – pozorován 1 ex. Druhé pozorování je až u roku 1983, kdy 1 ex zastihl 6.8. u tzv. Východního poloostrova Koza a patrně téhož ptáka pozorovali následujícího dne Hromádko a Hromádková – Lněničková. Dne 11.8.1983 potom Koza pozoroval na hladině přehrady plavat současně tři lyskonohy, avšak okolnosti pozorování mu nedovolily jednoznačně určit druh. Z období 80tých let bych doplnil ještě jedno vlastní pozorování, kdy jsem pozoroval též u tzv. Východního poloostrova 1 ex dne 22.8.1981. Z uvedeného pozorování jsem pořídil fotodokumentaci, která je však v současné době bohužel nezvěstná.
Další, mě známé údaje, pak pocházejí až z 90tých let minulého století a doby pozdější :
- 9.1992 pozoroval P. Skřivan 3 ex, z nichž 1 byl adultní a 2 juvenilní
- 9.1996 pozorován 1 ex
- 9.1996 pozoroval Koza 1 ex
- 8.1998 pozoroval Holub 1 ex
- 3 a 4.9.1998 pozoroval a odchytil 1 ex Koza
- 8.2004 pozoroval 1 ex Holub
Na fotografii je patrný kožovitý lem na prstech lyskonoha. Foto J. Vaněk
Poslední dvě pozorování, ze kterých pocházejí i dokumentační záběry, patří do roku 2010. Jeden mladý pták byl pozorován ve dnech 19 – 20.8. více pozorovateli (Vaněk, Holub, Skřivan, Jasso). Zdržoval se na louži vzniklé v důsledku odpouštění přehrady, kde se většinou plaval, nebo se brodil v mělké vodě a intenzívně hledal potravu. Další dva mladé ptáky jsme na lokalitě zastihli společně s Holubem dne 29.8. Jako většina jedinců tohoto druhu byli všichni pozorovaní lyskonozi poměrně krotcí. Největším problémem při jejich fotografování byl jejich velmi rychlý pohyb s nečekanými změnami směru.
Výše uvedený příspěvek byl pokusem shrnout známé údaje o výskytu lyskonoha úzkozobého na přehradě Rozkoš. Předpokládám, že další údaje se mohou nacházet v terénních denících řady ornitologů. Pokud takovými údaji disponujete, budu vděčen za jejich zaslání, případně uvedení v diskuzi k tomuto článku.
Jaroslav Vaněk
Použitá literatura :
- Sborník Východočeské pobočky ČSO č. 9/1987
- Fauna ČR, Ptáci 2/II, Academia 2005
Lyskonoh úzkozobý ve společnosti jespáka bojovného. Foto J. Vaněk
Lyskonozi velice dobře a často plavou. Foto J. Vaněk
U dvojice lyskonohů byl patrný rozdíl ve zbarvení. Zabarvení hrudi postupně slábne, což je patrné u zadního ptáka. Foto J. Vaněk
