ZOOLOGICKA ZAHRADA KREFELD
Zoologicka zahrada v Krefeldu byla dalsi v poradi, kterou jsem navstivil spolecne s Karin Edler. Bylo podestive pocasi, takze na foceni nebyly nic moc podminky. Nicmene Krefeld nebyl prilis vzdalen od nasi domovske zakladny, Dusseldorfu, takze jsme prekonali aktualni predpoved a udelali jsme si exkurzi. Hned pred vchodem posedavalo na strese hospodarskeho staveni nekolik krasnych bilych holubic a v ohradce se prochazely male barevne slepicky. O kus dal se ve starsim bazenu prohanelo hejno tucnaku Humboldtovych (Spheniscus humboldti). Opet zacalo strasne prset, takze jsme se utikali schovat do nedalekeho tropickeho pavilonu.
Tam jsem sice zadne ptaky neobjevil, zato me nadchla krasne upravena expozice pro mravence sberace rodu Atta. Kdyz jsem konecne prisel k velike voliere s hustym tmavym porostem, byla u ni namisto ptaku cedulka „anakonda“. Prestoze mely byt v pavilonu navolno pustene tangary tyrkysove (Tangara mexicana), zadnou jsem nenasel. Kousek od pavilonu jsem ale objevil volieru pro ary hyacintove (Anodorhynchus hyacinthinus).
Po prohlidce slonince jsme prosli podel sovich volier, ve kterych jsme zastihli sovice snezne (Bubo scandiacus) a pustiky bradate (Strix nebulosa), jsem ve vedlejsim obrovskem stepnim vybehu zahledl par zmoklych pstrosu dvouprstych (Struthio camelus), ale nevenoval jsem jim prilis velkou pozornost. Kdyz jsme dosli k vybehu s dropem kori (Ardeotis kori), s rozhorcenim jsem zjistil, ze muj oblibeny drop se v desti sel schovat domu. Jelenum barasinga (Cervus Duvaucelii) delalo spolecnost hejno husi tibetskych (Anser indicus) a osamely jerab daursky (Grus vipio). V jednom bocnim vybehu jsem pote zastihl jeste jeraba panenskeho (Anthropoides virgo). Prisli jsme do jedne odlehlejsi casti zoo, kde se nachazel vybeh pro velke zelvy. V nem posedavala divoka volavka popelava (Ardea cinerea). Hned vedle se na nas prisli podivat krasni husovci straci (Anseranas semipalmata – pozn. je asi na case presedlat na novou systematiku: od husice straci k husovci 🙂 ), spolubydlici hejna pelikanu bilych (Pelecanus onocrotalus) a kormorana velkeho (Phalacrocorax carbo).
V zadni casti zoo jsme nasli druhy tropicky pavilon, tentokrate skutecne ten spravny (ptaci). U vchodu nas cekal na krmitku krasny tukan obrovsky (Ramphastos toco). To par plachych chrastalu ypecaha (Aramides ypecaha) se nenechal skoro ani vyfotografovat a zmizel v krovi. Uprostred maleho jezirka sedel na ostruvku ostnak jihoamericky (Jacana jacana) a opatroval vajicka v hnizde. V postranni oddelene volierce jsem zde prvne videl proslavene ibise madagaskarske (Lophotibis cristata). V prvni africke voliere sedel na zemi behulik dvoupruhy (Smutsornis syn. Rhinoptilus africanus) a flegmaticky drop belobrichy (Eupodotis senegalensis). Ani zastupci behuliku, ani dropu se v zoologickych zahradach prilis casto nechovaji a da se rict, ze tyto dva druhy me z cele kolekce ptaku zaujaly asi nejvice. Spolecnost jim delali vousaci senegalsti (Lybius dubius) a snovaci zahradni (Ploceus cucullatus). Druha africka voliera nam predstavila behuliky pestre (Pluvianus aegyptius; pozn. tito ptaci jsou nekdy nesmyslne oznacovani jako „kulik nilsky“, i kdyz patri mezi behuliky), par roztomilych kachnicek pestrych (Nettapus auritus), leskoptve belobriche (Cinnyricinclus leucogaster) a vlhy nubijske (Merops nubicus). Asijskou volieru obyvali holubi bazanti (Otidiphaps nobilis), vousaci pruhozobi (Psilopogon pyrolopus), pitty paskovane (Pitta guajana), bulbulove cervenousi (Pycnonotus jacosus) a prekrasne zbarveni holubi nadherni (Ptilinopus superbus). V pavilonu jsme pote jeste krome vyse zminenych ostnaku a chrastalu zastihli volne pustene jeste nasledujici druhy: mysaky hnedokridle (Colius striatus), turaka Fischerovy (Tauraco fischeri), lemciky belouche (Ailuroedus buccoides) a tangary sametove (Ramphocelus carbo).
Opustili jsme ptaci raj, prosli jsme kolem nekolika kopytnatych vybehu a narazili na jeden, kde spolecnost antilopam skakavym (Antidorcas marsupialis) a kudu velkym (Tragelaphus strepsiceros) delal par zoborozcu kaferskych (Bucorvus leadbeateri). V prubehu naseho okukovani expozice se za nami objevila zena ve veku asi 35 let. Jeden z nich opustil vyvysene misto na masivnim kmeni a sel se k nam podivat. Jak jsme se dozvedeli, slo o samce (u tohoto druhu se pohlavi pozna podle barvy krku – samicka na nem ma modry flek). Neumim ani slovo nemecky, ale podle tonu hlasu jsem pochopil, ze zenu vedle nas zna. Uprel na ni velike, rasami olemovane oci a zpytave si ji prohlizel. Pote odbehl a vratil se s malym kaminkem v zobaku. S neuveritelnou jemnosti prostrcil spicku zobaku mrizemi a podal kaminek zene do ruky (na neznosti jsou zoborozci opravdu experti!). Ptak byl naprosto neodolatelny. Svoji vysokou inteligenci zoborozci hrave konkuruji nekterym papouskum i krkavcovitym ptakum.
Opustili jsme zamilovaneho zoborozce a pres vybehy kockovitych selem jsme dorazili k velkemu jezirku pro vodni ptaky. Krome divokych kavek obecnych (Corvus monedula) a hejna plamenaku karibskych (Phoenicopterus ruber) jsem na ceduli nasel jmenovky k celkem 24 druhum vrubozobych. Omezim se pouze na petici nejzajimavejsich: husice rajske (Tadorna radjah), cirky srpopere (Anas falcata), cirky skoricove (Anas cyanoptera), kachny kastanove (Anas castanea) a polaky tmave (Aythya novaeseelandiae). Cestou kolem opiciho pavilonu jsme si vsimli uprchleho mladete guerezy habesske (Colobus guereza), ktere si bez velkych obtizi hovelo na strese pavilonu. Opsali jsme jakousi spiralu a postupne jsme se dostavali do centra zoo. Pstrosi na palouku mezitim oschli a k memu prekvapeni se z pod tatova peri vykutalelo nekolik prouhatych kuratek.
Nas cekala posledni ptaci voliera. Nenapadny prostor s rudou cihlovou zdi ponekud zastarale stavby obyvalo krome zalaskovanych kachnicek sedobokych (Callonetta leucophrys) a paru hnizdicich pisil mexickych (Himantopus mexicanus) take hejno krasnych rybaku inka (Larosterna inca) s nekolika odrustajicimi potomky, kteri neustale otravovali rodice a domahali se potravy. Proste sezona zde byla v plnem proudu. Pri zpatecni ceste jsme se zastavili u vybehu nosorozcu cernych (Diceros bicornis), prilehleho k pavilonu slonu. Nekolikamesicni nosorozci miminko si tady totiz melo naladu hrat pred zraky navstevniku. A protoze nosorozec zrovna patri k te petici savcu, kteri me opravdu nenechaji v klidu, stravili jsme s neposednym nosorozcetem dobrych dvacet minut. To uz nam ale hodinky naznacovaly, ze je cas jit.
Tak jako je Krefeld velmi konzervativni zoo, je konzervativni i muj nazor. Neshledal jsem zadne zasadni nedostatky v expozicich. Park je dobre udrzovany. Expozice nejsou sice prepychove, ale odpovidaji vyssimu standardu nemeckych zoologickych zahrad a navstevu tohoto mista mohu vrele doporucit – avsak pouze v sezone nosorozcu a zoborozcu 🙂
Mejte se krasne a pristi mesic nashledanou.
Petr Suvorov
Dalsi fotografie ze zoo Krefeld najdete zde.
