Vlastovka obecna (Hirundo rustica) je vseobecne znamy operenec, ktery zejmena na venkove provazel cloveka na kazdem kroku. Patrila k nejhojnejsim ptacim druhum, avsak na konci minuleho a zacatkem tohoto stoleti zacaly jeji pocetni stavy povazlive klesat. Tato skutecnost byla patrna ve vetsine zemi Evropy. BirdLife Internacional (celosvetove sdruzeni narodnich organizaci, zabyvajici se vyzkumem a ochranou prirody) vyzvala narodni krouzkovaci centraly v Evrope k provadeni prislusnych vyzkumu, aby se zjistily priciny ubytku vlastovek a aby bylo mozno nasledne prijmout ucinna opatreni na zastaveni zmineneho poklesu jejich hnizdniho rozsireni (SUCHOMELOVA E., CEPAK J. 2000).
Články k tématu: Vzkum
O vlaštovčích hnízdech – zajímavé poznatky ze čtyřletého výzkumu
Náhradní či spíše pozdní hnízdění slavíka obecného?
Trni – Slavik obecny (Luscinia megarhynchos) hnizdi v nasi republice jedenkrat v roce, pripadna pozdejsi hnizdeni jsou nahradni, za puvodni zmarena. Slavici tak cini v pripade, ze oba rodice preziji a ze prvni pokus byl prerusen jeste ve fazi snusky. Nahradni snusky za predovana hnizda ci uhynula mladata jsem dosud nezaznamenal.
Kroužkování pelichajících slavíků obecných přineslo již zajímavá zjištění
Mladoboleslavsko – Jednim z aktualnich temat me specializace je pohnizdni pelichani adultnich slaviku obecnych (Luscinia megarhynchos), ktere se stale jevi do jiste miry tajemnym. Nalezenim zpusobu zjistovani pelichajicich ptaku a schopnosti uspesne je chytat, bylo odhaleno nekolik zajimavosti. Zjistit se podarilo treba data, kdy slavici rodice z oblasti odletaji, zdokonaluje se i prehled o tukovych zasobach potrebnych na cestu. Velmi zajimave vysledky prinesl tez vyzkum prostredi, v nemz slavici pelichaji a prave tyto poznatky zde predkladam.
Přílet slavíka obecného na hnízdiště SV Mladoboleslavska
Mladoboleslavsko – Z evidence priletu slavika obecneho (Luscinia megarhynchos) do zajmove oblasti lze jiz vycist nekolik zajimavosti, a to i presto, ze nejsem velkym privrzencem „ptacich statistik“. Proto take hned v uvodu zminim, ze zapisovane udaje maji jinou vahu do roku 2000 a docela jinou v stoleti novem. Jde o to, ze vyhledavani slaviku v novejsi etape vyzkumu je efektivnejsi, diky vyuzivani prehravky zpevu. Tak lze konecne zjistit i opravdu prvni slaviky, kteri bezprostredne po priletu nezpivaji a pozornosti ornitologa v naproste vetsine pripadu uniknou. Proto je srovnavani obou etap temer tricetileteho vyzkumu znacne problematicke.
Zapojte se do unikátního projektu „Nářečí českých strnadů“!
Jiný kraj, jiný zpěv? 
Ptačí zpěv má dvě hlavní úlohy. Jednak slouží k obhajobě teritoria, a kromě toho si podle něj samice vybírají svého partnera. Aby nedošlo k omylu při vzájemné komunikaci mezi druhy, je zpěv každého ptačího druhu jedinečný. Toho využívají nejen ptáci při dorozumívání, ale i my, ornitologové např. pro zjištění daného druhu na lokalitě. Přestože nám zpravidla nečiní potíže jednotlivé druhy podle zpěvu rozpoznat, občas nás překvapí, jak se jednotliví samci ve zpěvu od sebe liší. Pokud jsou odlišnosti regionálně specifické, hovoříme u ptáků o nářečích neboli dialektech.
U slavíka obecného (Luscinia megarhynchos) dvě hnízdění v roce nepředpokládám
Dvojí hnízdění slavíků v našich zeměpisných šířkách není pravděpodobné. Foto – Kryštof Chmel.
Výzkumem hnízdní populace slavíka obecného (Luscinia megarhynchos) v SV části Mladoboleslavska byly pro druh zjištěny některé nové poznatky a řada známých byla ověřována a i zde potvrzena. Zkoumány byly i další názory, podezření či zjištění ornitologů – předchůdců, které se potvrdit nepodařilo. K nim patří i zmínka o dvojím uskutečněném hnízdění v jedné sezóně od dnes již nežijícího kolegy Pavla Čtyrokého z pražské ZOO.
Věnovali jsme tomuto tématu kdysi mnoho času. Úkol ověřit možnost druhého hnízdění slavíka obecného v tomtéž roce jsem si vzal tehdy za své a po téměř třiceti letech sledování problematiky jsem došel k závěru, že v podmínkách naší republiky je taková možnost velmi nepravděpodobná.
Hnízdní podpora dutinových dravců a sov v horských oblastech – ohlédnutí za sezonou 2010
Hladkostěnné budky ztěžují přístup kunám. Foto – Miroslav Dusík
Plošná instalace hnízdních budek pro dutinové dravce a sovy, jejímž cílem je maximální využití nosné kapacity prostředí, přináší každoročně zajímavá zjištění nejen o vazbách mezi predátorem a kořistí, ale také o schopnosti cílových ptačích druhů reagovat na změny trofických podmínek v průběhu vegetačního období. V regionech s ustálenými populacemi základních druhů – s relativně vysokým počtem obsazených hnízdních teritorií, hnízdících párů a nehnízdících jedinců – tedy v prostředí zvýšené potravní konkurence, se tato schopnost odráží daleko výrazněji. V současných podmínkách horských a podhorských oblastí ČR (Jizerské hory, Krkonoše, Orlické hory) sledujeme především hnízdní populaci poštolky obecné (Falco tinnunculus), puštíka obecného (Strix aluco) a sýce rousného (Aegolius funereus) na ploše kolem 1500 km2.
Sezona 2010 byla ovlivněna zejména klimatickými podmínkami v jarních i letních měsících, které se nápadně promítly prostřednictvím potravního řetězce do průběhu i úspěšnosti hnízdění jednotlivých druhů.
Ohrožují kuny populace běžných dutinových ptáků v budkách?
Kuna skalní, jedněmi obdivována pro svou krásu, druhými nenáviděna pro svou dravost. Foto – Miloš Truhlář.
Reaguji na některé dotazy a připomínky některých ornitologů či ochranářů, poukazujících na „masovou likvidaci“ ptačích hnízd kunami (Martes spp.), zvláště hnízd dutinových ptáků usazených v budkách. Často se objevují názory upozorňující na mimořádnou nebezpečnost těchto šelem a vyvolávají dojem jejich nesmírné dravosti a nenasytnosti, v milovnících ptactva pak i pocit velké krutosti vůči bezbranné kořisti. Konec konců, jistě lze pochopit zklamání natěšeného pozorovatele, fotografa nebo kroužkovatele, který přišel o krásný zážitek ve vzácné chvilce svého volna… Každému z nás už se to jistě stalo.
Pelichání slavíka obecného – nové poznatky
Pelichající slavík obecný – 7.7.2007 Kolomuty na Mladoboleslavsku. Foto – Pavel Kverek
Procesu pohnízdní výměny peří u slavíka obecného (Luscinia megarhynchos) se intenzivně věnuji od začátku tohoto století. Řada výsledků byla publikována v posledních dvou číslech a sborníku Panurus (v čísle 17 ZDE v čísle 18 ZDE), protože však výzkum jde dál, nové poznatky přibývají. Kromě ověřování způsobu zjišťovaní výskytu adultních pelichajících ptáků v lokalitě pomocí provokace druhovým varovným hlasem jsou dále například získávána data zahájení procesu pelichání. A právě tady se podařilo posunout problematiku zase o kousek dál.
Ornitologie na Univerzitě Palackého v Olomouci
Olomouc – Mezi přední výzkumná ornitologická pracoviště v naší zemi patří bezesporu i Ornitologická laboratoř při Katedře zoologie na Přírodovědecké fakultě Univerzity Palackého v Olomouci (PřF UP). S touto adresou se jistě již někdy setkal každý z nás, ať už třeba na schůzi Východočeské pobočky České společnosti ornitologické, nějaké zoologické konferenci, nebo v ornitologickém časopise jako je Panurus nebo Sylvia.
Ornitologická laboratoř v Olomouci byla založena v roce 1996 a hned od svého vzniku se dostala do povědomí nejen české, ale i zahraniční odborné veřejnosti. Od počátku patří mezi její hlavní zájmy studium evoluční biologie a etoekologie ptáků. Laboratoř spolupracuje nejen s biologickými katedrami PřF UP, ale i se zahraničními vědeckými institucemi. Pracovníci laboratoře se podílejí samozřejmě i na vedení bakalářských a diplomových prací, školení doktorandů a na výuce Katedry zoologie.
Mezi hlavní předměty výzkumu laboratoře patří studium lejsků bělokrkých a černohlavých v hybridní zóně v Nízkém Jeseníku a v Norsku (skupina kolem Prof. Stanislava Bureše). Aspekty pohlavního výběru u lejsků bělokrkých studuje na Velkém Kosíři i Dr. Miloš Krist. Evolucí hnízdního parazitizmu se zabývá vědecký tým kolem Doc. Tomáše Grima (výzkum probíhá nejen v okolí Lednických rybníků, ale i na Novém Zélandě). Interakce mezi pěvci a plchy v budkách na Uničovsku zkoumá Dr. Peter Adamík. Širší pohled na reprodukční biologii sýkor se snaží zasadit do evolučních souvislostí Dr. Vladimír Remeš.
Východočechy může těšit, že pole působnosti olomouckých ornitologů sahá i do našeho regionu. Mezi vědeckými pracovníky laboratoře jsou dokonce dva naši členové. Dr. Václav Pavel shromažduje v tundře na hřebenech Krkonoš důležité informace o původu a reprodukční biologii naší jediné populace slavíků modráčků tundrových. Doc. Karel Weidinger pak na Chrudimsku zkoumá vliv predace na reprodukční úspěšnost pěvců zemědělské krajiny. Vazbu olomoucké Ornitologické laboratoře na východočeský region pak umocňuje celá řada současných studentů i minulých absolventů studijních oborů Systematická biologie a ekologie, nebo Ochrana a tvorba životního prostředí (raději nebudu jmenovat, abych na někoho nezapomněl, je nás opravdu mnoho…), kteří své odborné znalosti získali při psaní svých bakalářských/diplomových/disertačních prací právě pod vedením olomouckých ornitologů.
Mladí zájemci o vysokoškolské studium biologie se zaměřením na ornitologii by rozhodně neměli při rozhodování, kam poslat svou přihlášku, opomenout ani Olomouc. Při shromažďování dat pro svou bakalářskou (diplomovou) práci zde mají jedinečnou šanci připojit se k práci prestižních vědeckých týmů na mezinárodní úrovni.
Libor Praus
