Články autora: Jiří Mach

Současný výskyt skorce vodního (Cinclus cinclus) v okrese Svitavy

20090707K.jpg    Svitavsko – Není snad třeba připomínat, proč vznikl v tomto čase tento bilancující příspěvek. Přestože území svitavského okresu není u nás nejtypičtější oblastí pro výskyt skorců, nachází i zde vhodné prostředí pro hnízdění v podobě pstruhových vod s kamenitým dnem, ale i pro zimování. V rámci okresu je jeho rozšíření prakticky celoplošné, a proto přesahuje i do sousedního Českotřebovska (řeka Třebovka a Skuhrovský potok), Letovicka (řeka Svitava a Křetínka), Mohelnicka (řeka Třebůvka), Olešnicka (říčka Hodonínka) nebo Žďárska (řeka Svratka).

   
V nejníže položeném Litomyšlsku žije skorec na řece Loučné. Jeden pár hnízdí přímo v Litomyšli a další mezi Nedošínem a Tržkem. Druhou lokalitou této oblasti je říčka Desná, kde 2 páry osídlují její dolní část toku mezi Osíkem a Tržkem.

   
V moravskotřebovské oblasti se teprve v letošním roce podařilo doložit hnízdění 1 páru na řece Třebůvce u hradiska nad Radkovem. Další pár hnízdil na jejím pravostranném přítoku, říčce Věžnici za Vranovou Lhotou.

  
Na Svitavsku obsazuje skorec jen řeku Svitavu, kde 1-2 páry hnízdí v úseku od Březové nad Svitavou po Rozhraní. Zde obvykle 2-3 skorci i pravidelně zimují.

   
V nejvýše ležícím Poličsku má skorec nejlepší podmínky jednak na Bílém potoce před vtokem do řeky Svratky mezi Sádkem a Lačnovem (1 hnízdní pár), ale především pak na řece Křetínce a Bysterském potoce mezi Hamry a Bohuňovem. Zde každoročně hnízdí 2-4 páry jak pod mosty, tak i na příbřežních skalnatých výklencích. Údolí řeky Křetínky u Svojanova je pro skorce zřejmě nejoblíbenější zimoviště, neboť v mírnějších zimách tu lze napočítat až 9 jedinců.

   
Celkově lze populaci skorců na území okresu Svitavy odhadnout na 11-13 hnízdních párů.

Jiří Mach

Článek vznikl souhrnem autorových dat, které doplňují kolegové ze Svitav a L.Urbánek z Litomyšle, za což jim patří poděkování.

20090707A.jpg20090707C.jpg20090707D.jpg20090707E.jpg20090707G.jpg20090707I.jpg

Jsme svědky expanze žluvy hajní?

aa   Žluva hajní (Oriolus oriolus) byla pro mne jako Středoevropana a hocha z podhůří Vysočiny vždy exotický druh, přestože v níže položených oblastech, které se v našem kraji přimykají k Polabí, se zřejmě tu a tam i dříve žluva vyskytovala. V blízkém okolí Svitav, například i na Opatovsku, nebyla však známa ani na tahu až do roku 1993. Teprve poté se začala ozývat zejména z korun topolů rybníka Hvězda (1). 

   Svůj původ v tropických oblastech žluva nezapře jak svým zbarvením, tak i typickým zvoláním samce „dydlivijó“. Při troše představivosti mně však spíš připadá, že na mě volá „Pojď na pivo“ nebo „Jirko, vrať mi to“.

       S tímto voláním jsem se lépe seznámil prakticky až v roce 2001 při kempování v maďarském Hortobágy. Tehdy, stejně ale jako dnes, bylo třeba si dávat při poslechu pozor zejména na zpěv kosů nebo dobré imitátory v případě špačků. Ve Svitavách jsme žluvy, ať už jejich hlasy či přímé pozorování, zaznamenávali v posledních letech skutečně jen sporadicky, většinou v květnu nebo červnu.

      O tom, že se „začíná něco dít“, jsme se mohli přesvědčit například v Atlase hnízdního rozšíření ptáků v ČR 2001-2003 (2), kde byl u žluvy vyvozen mírně vzestupný trend. ČSO pak publikovala 4. března letošního roku zprávu o vlivu klimatu na ptačí druhy v Evropě. Použity jsou v ní výsledky Programu Celoevropského monitoringu běžných druhů ptáků (Pan-European Common Bird Monitoring Scheme), které byly zveřejněny i díky českým ornitologům v časopise PloS ONE. Jiná studie, kterou publikovali čeští ornitologové v mezinárodním časopise Animal Conservation (www.birdlife.cz/index.php?ID=1724), uvádí žluvu hajní mezi 10 druhy, které by měly v Evropě přibývat.

      My, pozorovatelé ptáků ve Svitavách, jsme nápadnou změnu zaregistrovali v loňském roce 2008. První žluví hlasy jsme slyšeli až koncem května, zejména z topolů u nového poldru v Moravském Lačnově (Svitavách) a z přilehlého okolí rybníčka „U Kocandových“. Byli jsme mile překvapeni, přesto jsme ale ani při opakovaném záznamu flétnovému zpěvu zvláštní význam nepřikládali. „Pozvednout ukazováček“ jsme však museli, když ze žluva několikrát ozvala i u svitavských rybníků Lánský a Horní, a to hlavně v červnu. Podíval jsem se na počty hlášených záznamů žluv na webu ČSO : 2003 – 12x, 2004 – 15x, 2005 – 17x, 2006 – 30x, 2007 – 34x, 2008 – 48x. Tedy také nápadný „skok“ v loňské sezóně, přestože zřejmě ovlivněný rok od roku přibývajícím počtem pozorovatelů ptáků u nás.

      Letos jsme velmi pravděpodobně svědky pokračující expanze, neboť první hlasy žluvy ze Svitav jsou už z 3. května. Na změny si tedy zvykáme. A tak už mě možná za pár let nepřekvapí (jako letos 6. května), že se žluvy budou v době průtahu ozývat i v korunách stromů panelových sídlišť, když se budu probouzet. Tak uvidíme, co prozradí letošní sezóna (žluva se často ozývá už i u rybníka Dolní), a jak se případně v budoucnu černožlutý pták vypořádá s konkurencí, predátory, potravou a svojí nikou. Možná se dočkám někdy toho, že mi jednou syn řekně: „Taťko, máme si pro referát ve škole vybrat nějaký méně známý ptačí druh, a ne psát o žluvě nebo cetii! Co třeba čejka nebo bekasina?“.

                                                                                                                                                                   Jiří Mach

(1) JETMAR, F: Ptactvo rybniční soustavy u Opatova a jeho ochrana. Diplomová práce. PřF MU Brno. 1998.

(2) ŠŤASTNÝ, K., BEJČEK, V. et HUDEC, K.: Atlas hnízdního rozšíření ptáků v ČR 2001-2003. Aventinum. Praha, 2006.

{mxc}

Nález bukače velkého v Moravské Třebové

    Moravská Třebová – Dne 12.3.2009 mne informoval člen ČSOP v Moravské Třebové Ing. Kamil Sopoušek o nálezu kadáveru většího druhu vodního ptáka, kterého mi později přinesl na ukázku, a kterého jsme posléze určili jako exempláře bukače velkého (Botaurus stellaris). Bukač byl nalezen v porostu na břehu řeky Třebůvky. Vzhledem ke stavu značného rozkladu usuzujeme, že mrtvý jedinec ležel pod sněhovou pokrývkou delší dobu a nalezen byl až po jejím roztání. Na základě vyjádření okolních ornitologů se domníváme, že pták mohl uhynout někdy počátkem měsíce února. Příčinou úmrtí byl nejspíše střet letícího ptáka s dráty elektrického vedení, které v tomto místě křižuje komunikaci a řeku.

   
Bukač velký je v oblasti Svitavska a Moravskotřebovska vůbec vzácným druhem a především o jeho hnízdění v oblasti nejsou spolehlivé doklady. Stejně tak zimování druhu není z oblasti Moravské Třebové a jejího okolí známé, nejbližší zaznamenané a publikované zimování pochází z přelomu let 2000/2001, kdy byl jeden exemplář opakovaně pozorován na Dolním rybníce ve Svitavách (MACH 2002). Na základě zjištěných skutečností můžeme rovněž v tomto článku uvedený výskyt považovat za zimní, ačkoliv se jednalo s největší pravděpodobností o nešťastnou nehodu již migrujícího ptáka.

Literatura: MACH, J., 2002: Zimní výskyt bukače velkého (Botaurus stellaris) ve Svitavách. Panurus, 12: 83-84.

Konec čekání na kulíky zlaté

20090322k.jpg   Poličsko – Na větší hejna kulíků zlatých (Pluvialis apricaria) a čejek chocholatých (Vanellus vanellus) jsem nejen na Poličsku „číhal“ marně několik let. V povědomí jsem měl pozorování od Lubora Urbánka, který hlásil z 28.března roku 2001 výskyt asi 500 čejek a 150 kulíků v prostoru poličského letiště, kde bývají oba druhy na tahu zaznamenávány poměrně pravidelně, ovšem ne v takovém počtu. S bratrem Petrem jsem „naháněl“ kulíky snad každý rok, ale v okolí letiště, Sebranic nebo Lezníku (ani jinde na Svitavsku) jsem prostě neměl štěstí. Vše se změnilo letošního 19.března.

   Bratr mě opět zval v neděli 15.března do Poličky na pátrání po našem nedostižném kulíkovi, ale počasí se náhle změnilo, a já do Poličky neodjel. Ve středu jsem byl „omráčen“ zprávou o pozorování asi 180 kulíků a 400 čejek na poli u letiště od poličského kolegy Jakuba Macha, který na webu naší pobočky údaje z úterý a středy publikoval. Neváhal jsem dlouho a začal spřádat plány na cestu do Poličky. Ochotně zareagoval Luboš Novák, a hned ve čtvrtek se u letiště za poměrně silného a hlavně chladného větru rozhlížíme. Vidíme jen 2 káně rousné a vyplašíme 2 koroptve. Začínám si myslet, že je to nějaké prokletí, a tak se ještě vydáváme na pole a louky směrem k Sebranicím a Lezníku. Mezitím nás zastihne krátká, ale intenzivní sněhová přeháňka, takže si zklamaně myslím, že přízeň „Bohů“ opravdu nemám. Vyjíždíme z Lezníku a na poli vpravo od silnice směrem na Litomyšl (k Vysokému poli) hlásím tmavé body. Po zastavení auta rychle stahuji dveřní sklo a potvrzuji stovky sedících čejek. Luboš s obdivuhodnou bravurností a rychlostí instaluje stativák a za několik vteřin mi s radostí sděluje, že vidí i dost kulíků v povzdálí. To se mi ulevilo. Prožívám pocity, jako by se mi splnil dětský sen.Za chvíli se s Lubošem vzácně shodujeme i na počtu pozorovaných čejek (cca 550) a kulíků (cca 205). To nikdo z nás ještě neviděl. Kulíci mají typické zbarvení při jarním tahu, ale dost jich má ještě zimní šat. Hledají na strništi potravu, občas přeletují. Naivně poznamenávám, jestli to nejsou ti kulíci, které jsem před měsícem viděl na severu Afriky. Přibližujeme se, v zádech máme podvečerní svit slunce a pochvalujeme si tyto okamžiky. Asi po půl hodině se čejky i kulíci letí „hejnit“ se špačky a kvíčalami opodál. To už se balíme a značně promrzlí sedáme do auta. Pro jistotu ještě jedeme kontrolovat pole k Nové Vsi a přes Litomyšl do Svitav, kam se těšíme na teplý čaj. Nás však hřejí pocity krásného a nevšedního ornitologického zážitku, který se nepovede prožít jen tak každý rok a to i na daleko věhlasnějších tahových zastávkách ptáků u nás. Doufám, že ochlazení kulíky ještě pár dní na Poličsku zdrží, a já si přijedu atmosféru ptačího jarního tahu k Poličce zopakovat.
Jiří Mach 

20090322b.jpg20090319c.jpg20090319d.jpg20090319e.jpga 

Jak vzácný je u nás konipas citrónový (Motacilla citreola)?

a   Svitavsko – Snad každý z nás zažil při nejrůznějších debatách situaci, kdy se snažíme hodnotit svá „nejvzácnější“ pozorování ptačích druhů. Žhavost debaty často nespočívá v tom, který to byl druh nebo za jakých okolností jsme jej sledovali, ale mnohdy je základní otázkou to, co je to vlastně vzácný druh. Shodneme se pak obvykle na tom, že i tento výraz má svoji relativní podobu.
Když jsem si před lety v této souvislosti prohlížel Faunu ČSSR, tak jsem si na základě tehdy známých údajů uvědomil, že konipasa citrónového (Motacilla citreola) vzhledem k poloze hnízdního areálu i jeho zimovištím u nás jen těžko někdy spatřím. Zvlášť když se v době vydání díla K. Hudce a kolektivu za věrohodné považovaly pouhé 2 záznamy (1 ze Slovenska).

Celý článek →

Rybák malý (Sterna albifrons) v letošním roce znovu na rybnících u Opatova

r   Opatovské rybníky (SY) – Jen poměrně malé množství vodních ploch v naší republice se může „pochlubit“ opakovaným výskytem rybáka malého (Sterna albifrons). Uvědomíme-li si jeho mozaikovitý areál a přičteme-li postupné opouštění hnízdišť na řekách ve většině evropských zemí, pak je pro Středoevropana české kotliny díky nepravidelné migraci stále ještě poměrně vzácným druhem. A to i přesto, že poslední dobou záznamů z našeho území přibývá.

Celý článek →

Zabezpečování sloupů VN ve Svitavách

a   Svitavy – V měsíci září došlo i na Svitavsku k realizaci zabezpečení sloupů vedení vysokého napětí v místech, které zdejší ornitologové vytipovali jako nejrizikovější. Jedná se zejména o desítky sloupů v oblastech polí a rybníků v okolí města, kde docházelo v minulosti k úhynu či poranění zejména poštolek a kání. Předmětem ochrany je také vedení v blízkosti jediného hnízdiště čápů bílých ve Svitavách.

Celý článek →

Jarní návštěva ostrova Elba

JARNÍ NÁVŠTĚVA OSTROVA ELBA
Jiří MACH
Elba - ostrov racků. Foto - Jiří Mach.

Elba – ostrov racků. Foto – Jiří Mach.

V roce 2003 jsem se rozhodl využít nabídky katedry ekologie Lesnické fakulty České zemědělské univerzity v Praze, která na přelomu března a dubna pořádala přírodovědnou exkurzi do oblasti italského Toskánska. Cílem poznání nejen studentů, ale i dalších 7 ornitologů (mezi nimi i členů naší pobočky), se měla stát zejména středomořská fauna a flóra ostrova Elba.

Celý článek →

Jakub Vrána s ornitologickou prací v celostátním kole prací SOČ.

Jakub Vrána   Svitavy – Letos úspěšně maturující student svitavského gymnázia, člen ZO ČSOP „Rybák“ Svitavy a Východočeské pobočky ČSO Jakub Vrána ze Svitav obsadil 5.místo v celostátním kole prací Středoškolské odborné činnosti (SOČ), které se konalo v červnu ve Varnsdorfu.

Po vítězství v okresním a krajském kole soutěžil v oboru biologie s ornitologickou prací „Avifauna svitavského Dolního a Horního rybníka v letech 2004-2007“. Jeho umístění je doposud nejlepším biologickým výsledkem v historii gymnázia. Ve své práci Jakub shrnuje nejen svá fenologická pozorování, ale i dosavadní historicky známé údaje o výskytu zejména vodních druhů ptáků v této ornitologicky zajímavé oblasti. Snaží se hledat i příčiny početnosti, hnízdní úspěšnosti a případných změn ve výskytu u řady druhů.

Celý článek →

Vítání ptačího zpěvu 2008 v Poličce

Vítání ptačího zpěvu v Poličce   Polička – Tak jako na řadě dalších míst východních Čech, se i v Poličce sešlo v sobotu 3.května 28 zájemců (z toho 10 dětí) o pozorování ptáků. Na trase od poličského nádraží až k odkalovacím nádržím masokombinátu u obce Sádek, bylo možné sledovat 45 ptačích druhů, včetně například lžičáka pestrého, kopřivky obecné, čejek chocholatých, kulíků říčních, pisíka obecného nebo bramborníčka
hnědého.

Celý článek →