
Tomáš Diviš značí doupné stromy.
Ve čtvrtek v pozdním odpoledni vyjíždíme s manželkou za deště, větru a teploty vzduchu odpovídající konci listopadu z Olešnice u Červeného Kostelce. Cestou zastavujeme jen u vlakového nádraží v Rychnově nad Kněžnou, abychom naložili Martina Fejfara, a pak už bez dalšího zdržení dojíždíme po úzkých silničkách lemovaných po obou stranách zdravými jasany, kleny nebo mléči k penzionu u Šimánků v Kunčině Vsi. Jako první nás mnohoslibně vítá přeletující čáp černý a hned po něm pan Šimánek, mile nás zvoucí dovnitř hlavně příslibem vytopení prochladlých prostor penzionu. V kamnech zapraská, jazyky plamenů olíznou sklo dvířek a za chvilku už je milo usednout k projednání na počasí závislých programových variant akce.