Tah pěnice černohlavé na různá zimoviště může být základem pro rozdělení populací

20100227aNěmečtí vědci zjistili, že německé subpopulace pěnice černohlavé (Sylvia atricapilla) vykazují rozdíly v době příletu na hnízdiště. To vedlo ke vzniku sympatricky (na stejném území) hnízdících ptáků, kteří táhnou na odlišná zimoviště. Během posledních padesáti let tato nová migrační strategie způsobila narůst počtu ptáků zimujících v Británii, místo tradičního zimoviště ve Středomoří. Původ této mikropolulace je dáván do souvislostí s rozdílnou dobou příchodu jara do těchto oblastí. Rozdílná doba příletu umožňuje vznik asortativního (výběrového) párování. Kromě toho ptáci zimující v Británii mohou být zvýhodněni lepšími podmínkami pro přezimování.

Celý článek →

Některé zkušenosti z praktické ochrany ptáků 2 – Zimní přikrmování pěvců

20100129a

Samozásypná krmítka pro drobné pěvce různých velikostí. Foto – Miroslav Dusík.

Ptačí krmítka pro zimující druhy ptáků v zimním období pomáhají snadněji přežít období přechodného nedostatku nebo nedostupnosti potravy v přírodě. Jsou-li doplňována pravidelně vhodným krmivem, ptáci si rychle navyknou je pravidelně navštěvovat a následně se na ně do určité míry spoléhají. Kolem takových míst bývají dlouhodobě soustředěni někdy i v překvapivě početných a druhově různorodých hejnech. Podle mých zkušeností není přerušení nebo ukončení podávání krmiva pro ptáky za normálních okolností nijak nebezpečné. Konečně to jen simuluje přirozený stav, ke kterému v přírodě běžně dochází a ptáci jsou tomu velmi dobře přizpůsobeni. Vysoká pohyblivost a schopnost rychlého přemístění na značné vzdálenosti jim usnadňuje dosažení náhradního zdroje potravy v okolním prostoru.

Celý článek →

Výstava

20100221Svitavy – I když si jich mnohdy ani nevšimneme, jsou ptáci důležitou a nedílnou součástí našeho života. Zkusme si jen na chvíli představit třeba park bez zpěvu kosů nebo rybník bez kachen a pak si upřímně odpovězme na otázku: Nebyl by svět bez nich o mnoho chudší? Podobně jako ptáci působí na nás, ale ovlivňujeme i my je. A záleží jen na našem vlastním svědomí a rozumu, jak se k nim budeme chovat. Protože hybnou silou vedoucí k pochopení je poznání, uspořádala ZO ČSOP Rybák Svitavy ve spolupráci s Městským muzeem a galerií ve Svitavách a Východočeskou pobočkou České společnosti ornitologické výstavu „Ptáci našich lesů, vod a strání aneb o ptactvu na Svitavsku“.

Ta byla slavnostně zahájena včera (sobota 20. 2.) s úderem patnácté hodiny. Vedle proslovů (za pobočku mluvil její místopředseda Milan Janoušek) si všichni přítomní užili také živé hudby a občerstvení. Výstava potrvá až do 30. 5. a všichni návštěvníci na ní mohou vidět ptačí exponáty v co nejpřesnějším napodobení přirozených biotopů, jako jsou rybník, řeka, louka, les a lidská obydlí. Ochuzeni nebudou ani o naše zimní hosty a opravdu vzácné a zajímavé ptačí druhy, jimž vévodí orli mořský a křiklavý.

Hlavním cílem výstavy je zvýšení povědomí o ptácích našeho regionu, zájmu o ně a pochopení jejich života a lidské role v něm. Pomoci by k tomu měly i komentované prohlídky pro žáky mateřských a základních škol. Součástí expozice jsou navíc přednášky Mgr. Filipa Jetmara a Mgr. Jiřího Macha o ptácích Svitavska a jejich ochraně. Všichni členové i nečlenové Východočeské pobočky jsou srdečně zváni.

Jakub Vrána 

Poděkování
Rád bych za organizátory vyjádřil dík všem třem sponzorům (Leo Vondra, elektroinstalace a elektromontážní práce, Dr. Edvarda Beneše 10, Svitavy-Předměstí; Luboš Novák, zednictví, Riegrova 12, Svitavy; Milan Vrána, oprava chladících zařízení, Riegrova 15, Svitavy), kteří výstavu finančně podpořili. Dále bych rád poděkoval V. Lemberkovi z Východočeského muzea v Pardubicích, L. Urbánkovi z DDM Litomyšl, J. Zelenému ze Záchranné stanice Zelené Vendolí, J. Richtrovi ze ZŠ Riegrova 4 Svitavy, P. Veselému a J. Pěničkovi za zapůjčení vycpanin. Díky patří také M. Polákovi, Z. Musilovi, P. Suvorovovi, P. Moutelíkovi, L. Novákovi a J. Machovi za poskytnutí fotek, A. Cedzovi za zapůjčení hnízdní podložky pro čápa bílého, K. Vránové za návrh plakátu a pozvánky, M. Janouškovi a S. Vránové za redigování textů, které připravili J. Vrána, J. Mach a M. Janoušek. Velký dík patří rovněž všem těm, kteří se podíleli na instalaci výstavy. Jsou to P. Zobač, D. Šrajbr, M. Šrajbr, M. Cibulková, D. Vránová, L. Vymazal, Y. Vymazalová, L. Vondra a M. Nováková.

20100221b20100221c20100221a


  

 

Rook (Corvus frugilegus) with yellow plastic rings

20090114c     Ráby – The author has been ringing the European Rook (Corvus frugilegus) for 28 years. He catches the birds in fields near a village using an aviary. Overall he has ringed more than 17000 rooks so far. He also started to use yellow darvics with black code (three figures from 003 to 250) since January 2010. If you find a rook with color ring on his leg, please send a report to this address – cesakjiri@email.cz.

Za ptáky do zoologických zahrad 10 – ZOO Praha 2/3

ZOOLOGICKÁ ZAHRADA PRAHA 2/320100119a

V minulém díle jsem si dal měsíční pauzu v teplých krajích, abych se v dnešní části mohl vydat do podhůří. Od africké voliéry se totiž přesuneme podél pavilonu velkých želv a lanovky, kde naproti restauraci Gaston stojí zrekonstruovaný Pavilon vodních ptáků, dnes nazývaný jako Sečuán. Uvnitř bují podhorský asijský deštný les. Toto příjemné místo je ideální navštívit za brzkého rána, kdy není v zoo ještě tolik návštěvníků a ptáci více aktivují. Sečuán je ideálním pavilonem pro birdwatchera, kterého baví ptáky hledat. Druhy umístěné v něm totiž patří k menším a vzhledem k veliké prostoře není občas vůbec snadné je dohledat.

Pokud by se vám podařilo dostat se sem těsně po deváté hodině, můžete pavilon zastihnout ještě v době, kdy není puštěný centrální vodopád. Ten sice po designové stránce pěkně vypadá a do prostory se hodí, v ptačím kontextu je bohužel ale silně obtížnou částí expozice, protože v tak hlučném prostředí není slyšet ani hlásku. Ba co víc, nedokážu si představit, jak silně vyvinuté hlasové svaly musí zdejší obyvatelé mít, když se snaží obhájit svoje teritorium (podotýkám, že ne každý pták vstává ve tři ráno jako naši kosi…). Párkrát se mi podařilo se sem posadit, než kolegové vodopád spustili a ranní ptačí koncert stál opravdu za to. Nemá asi smyslu vyjmenovávat všechny druhy, které Sečuánský pavilon obývají – z pěvců tu najdete namátkou několik druhů timálií, sojkovců, nevšední sýkořici šedohlavou (Paradoxornis gularis – v celé Evropě tohoto ptáka chová pouze Pražská zoo!), hejno brkoslavů severních (Bombycilla garrulus) a pár atraktivních iren tyrkysových (Irena puella). Z nepěvců zde dominují krásné žluny větší (Picus flavinucha), které v Evropě najdete mimo Prahu jen v Plzni a Berlíně (v Praze se dokonce podařilo je rozmnožit jako první na světě!). Na centrálním rybníčku se mezi tucty větví skrývá posmutnělý vdovec potápky malé (Tachybaptus ruficollis), který beznadějně čeká na novou slečnu. V některém z příštích dílů se dočtete, jak jsem jej potkal coby neopeřené kuřátko pod máminou sukní v zoologické zahradě v Drážďanech. V hustém listoví se občas mihne pár satyrů Temminckových (Tragopan temminckii) a těm úplně nejtrpělivějším se podaří zahlédnout drobného perepela černohrdlého (Turnix suscitator; krátkokřídlý pták, menší o něco než náš kos), který se velmi rád ukrývá v pozemním podrostu. To už jsem ale asi vyčerpal celý druhový seznam, takže je na čase vyrazit dál.

Vedle Sečuánského pavilonu se nachází komplex několika velikých rybníků. První obývá hejno již zmíněných pelikánů kadeřavých (Pelecanus crispus), které se zde úspěšně daří množit. Na dalším každoročně hnízdí pár čápů černých (Ciconia nigra), jejichž mláďata jsou posléze nechávána, aby opustila areál zoo a posílila populaci ve volné přírodě. Paradoxně zde zahnízdil pár divokých polákům malých (Aythya nyroca), které v ČR uvidíte jen vzácně (a hnízdit už vůbec ne). Z domácích vrubozobých rybníček obývá pouze pár ostralek štíhlých (Anas acuta) a dvě samice velmi vzácných kachen temných (Anas sparsa), chovaných v Evropě pouze v ČR, Německu a Anglii, kterých si ovšem mezi půltuctem divokých kachen návštěvník málokdy všimne (zvláště když sem expoziční oddělení po několika měsících ještě ještě nedodalo cedulku…). Tento rybníček má propojený prostor s vedlejší mělčí vodní plochou, kde najdete veliké hejno plameňáků starosvětských (Phoenicopterus roseus). Ti musí být kvůli velké genetické podobnosti oddělení zejména od plameňáků karibských (Phoenicopterus ruber), se kterými se rádi kříží.

Projdeme-li kolem gueréz až k výběhu afrických mokřin, po pravé straně stojí dvě nenápadné voliéry přírody ČR. Otevřené jsou pouze od jara do podzimu, ale i tak v nich je co k vidění. Dvě přístavkové klece obývají kalousi ušatí (Asio otus) a sovy pálené (Tyto alba), čížkové lesní (Carduelis spinus) a osamělý samec jíkavce severního (Fringilla montifringilla). V prostupných voliérách je možné vidět v letní sezóně až 10 druhů zrnožravých pěvců, hrdličky divoké (Streptopelia turtur) i úžasné holuby doupňáky (Columba oenas).

V areálu dětské zoo pominu několik tuctů rozličné drůbeže, která se zde točí podle potřeby (nemyslím tím samozřejmě na rožni!). Poblíž stojí malá voliéra s několika druhy běžných papoušků, hrdličkami chechtavými (Streptopelia roseogrisea) a bažanty stříbrnými (Lophura nycthemera).

Další zastávkou, kde se dá nalézt několik zástupců ptačí říše, je poněkud netradičně pavilon šelem, kde v expozici Sonorské pouště poletuje pár holoubků vrabčích (Columbina passerina), kteří patří k nejmenším holubům vůbec. V centrálním výběhu velkých leguánů je pak možné vidět atraktivní šafránky velké (Sicalis flaveola) či hýly mexické (Carpodacus mexicanus). Ze šelmince si na chvilku odskočíme pod skalnatou stráň, kde uprostřed výběhů horských kopytníků stojí nevelká voliéra pro orlosupy bradaté (Gypaetus barbatus). Tito atraktivní největší dravci Evropy jsou v Praze chováni mnoho let a jejich potomkové již obohatili divoké populace v rakouských Alpách.

To už je ale naproti vidět expozice tzv. Laguny a Pavilon vodních ptáků. Areál laguny vznikl teprve před několika lety. Přesunula se sem značná kolekce jeřábů, kteří konečně dostali adekvátní expozice, které si zaslouží. Každý z výběhů obývá jeden druh – v prvním najdete krásné jeřáby daurské (Grus vipio), kteří jsou hitem několika posledních let, protože se je v zajetí daří množit. Za dobu mého působení v zoo jsme měli každý rok alespoň jedno kuřátko, úspěšně odchované až do dospělosti. Druhý výběh dostali drobní jeřábi panenští (Anthropoides virgo) z mongolských stepí. Jeřáby mandžuské (Grus japonensis) se v Pražské zoo již několik let nedaří rozmnožit. Stejně tak se odmítá reprodukovat i pár nádherných jeřábů rajských (Anthropoides paradisea). Pod nohami jeřábů se plete celá řada vrubozobých – dva druhy bernešek, dva druhy kachniček, husy malé (Anser erythropus), lžičáci pestří (Anas clypeata) či čírky dvouskvrnné (Anas formosa). Kolekci doplňují svérázné husice stračí (Anseranas semipalmata) a ještě svéráznější husice kuří (Cereopsis novaehollandiae), jejichž agresivita je zde nechvalně proslulá (zejména houserova). S jeřáby rajskými sdílí prostor hejno pelikánů bílých (Pelecanus onocrotalus).

Voliéry protějšího Pavilonu vodních ptáků působily již poněkud zastarale a potřebovaly zrenovovat. Navzdory tomu jako reprodukční stanice fungovaly skvěle. V současné době se na jejich místě staví velké průchozí polydruhové voliéry. Druhy z nich jsou umístěny v návštěvnicky nepřístupném zázemí pavilonu. Lze najít několik odlišných ptačích skupin. Vrubozobé zastupují nepříliš často chované pižmovky bělokřídlé (Asarcornis scutulata), dále ostralky bělolící (Anas bahamensis) a kachničky šedoboké (Callonetta leucophrys). Z brodivých je zde hejno čápů simbilů (Ciconia abdimii), kolpíků růžových (Platalea ajaja), excelentní plžožraví čápi zejozobové afričtí (Anastomus lamelligerus v Evropě chovaní pouze v pěti zoo), volavčíci člunozobí (Cochlearius cochlearius) a dva druhy ibisůrudý (Eudocimus ruber) a méně chovaný bílý (E. albus), kterého se bohužel nedaří příliš množit. Zvídavému návštěvníkovi neunikne pár krásných bukáčků malých (Ixobrychus minutus), kterým se po téměř ročním zabydlení podařilo odchovat letos první mládě. Mezi těmi všemi dlouhonohými ptáky se nemůžou ztratit slípky modré (Porphyrio porphyrio). Mezi interaktivní a velmi inteligentní chovance patří i velký zpěvný pták vlhovec chocholatý (Psarocolius decumanus), který může přes mříže zvídavě pozorovat ledňáky modrokřídlé (Dacelo leachii; nezaměňovat s ledňákem obrovským, jedná se o jiný druh!). Kolekci srostloprstých potom doplňuje pár dudků chocholatých (Upupa epops) a hejno mandelíků hajních (Coracias garrulus), kteří se v Praze naštěstí velmi dobře množí. Excelentním ptákem, který završuje celou kolekci této části zoo, je mladý samec žluvy hajní (Oriolus oriolus), o kterém si kolegové tak dlouho v jeho zeleném opeření mysleli, že je to samička, až jim jednoho jara prostě přepeřil do světle žluté, druhý rok se žlutá ještě více zintezivnila a když začal zpívat, tak už o jeho pohlaví nikdo nepochyboval. Praha se tím zařadila mezi jedno z osmi míst, kde můžete v evropských zoo tohoto nepřehlédnutelného plachého a mimořádně krásného zpěvného ptáka vidět zblízka.

A protože stoupání vzhůru okolo výběhů horských kopytníků je dlouhé a strmé a čtenář je jistě velmi unaven při představě, že bychom stoupali ještě několik odstavců, bude lepší zde pro dnešek skončit a měsíční pauzu využít k nabrání nových sil. Příště se dozvíte, proč je nejdražší pták Pražské zoo ukryt pozornosti návštěvníků, jak se nechat efektivně zmrzačit od pštrosa dvouprstého, kdo je nebezpečnější než hladový tygr Asík a proč jsou sekretářky téměř hysterické, když vidí pořádného chlapa.

Takže za měsíc nashledanou!

Petr Suvorov

20100119b 20100119c 20100119d 20100119e 20100119f 20100119g 20100119h 20100119i 20100119j 20100119k 20100119l 20100119m 20100119n

Birding in the zoological gardens (9)

20100110a

ZOO PRAHA 1/3
   I have decided to start new year with a very brave deed – to write a review about a walk in Zoo Praha. It´s difficult to write it because I passed four years working there so I know the park not only as a visitor but also as an employee. I will try to put a piece of history to this journey over Zoo Praha from the period I passed there. This article is actual to the July 2009 when I suspended my contract with the zoo because of a couple-of-month long scholarship (with some small actualisating). I have tried to bring it up to date so I hope nothing has not escaped to me.

   I went there as a little boy so I have a very strong cordial relationship with the zoo. Every time I was enjoying the bird expositions and then some elephant or giraffe were not able to break through „one coloured fowl on the yard“. I remember until now when I was in the third class of my basic school, I climbed over the fence into the flamingos exposition to stole one nice red feather and later at home it was devoured by mothes. It makes me red until now remembering it. Maybe that´s one of the reasons why I was so angry when in the 2002 during the inundation everyone pointed out a death of one elephant, one hippo female and one gorilla male and nobody was interested in more than 100 bird tombs. The zoo came to its top in the period of Dr. Zdeněk Veselovský, the most famous czech ornithologist, who emphasized the zoological values of the park. A lot of rare species passed through there – e. g. Puna Flamingos (Phoenicoparrus jamesi) or Harpy Eagles (Harpia harpyja).

   I would like to start our walk at the Humboldt Penguins´ (Spheniscus humboldti) exposition in the lower part of the zoo where they share a common swimming pool with the Crested Ducks (Lophonetta specularioides). I remember from my childhood´s years they also bred some pinguins of the Eudyptes genus (I do not remember which one it was, I remember only they were three). Sometimes you can observe the Common Moorhens (Gallinula chloropus) in their exposition. This species has a very strong wild population here. It is possible to observe a huge scale of fabulous life phenomenons because they are adapted to the human presence so they are as common as feral pigeons here. In no case they cannot compete to a strongly increasing population of the Mallards (Anas platyrhynchos) which is notable mainly in the couple of ponds called “Laguna” – my colleagues reputedly counted more than 800 birds per one winter! There are some raptor aviaries next door to the pinguins exposition. Cinereous or Eurasian Black Vulture (Aegypius monachus) occupy the first and the third together with Egyptian Vulture (Neophron percnopterus). The both species are succesfuly reproducing here. In the next aviary it is possible to see a pair of Bald Eagles (Haliaeetus leucocephalus) every year breeding their chicks. In the last one you can see a growing family of Common Ravens (Corvus corax). Next door to them there´s one inconspicuous aviary in the shadow inhabited by a group of Great Grey Owls (Strix nebulosa). Few people usually note there´s an aviary so they can live in the calm there. On the other hand, it is impossible to miss two aviaries with Steller´s Sea Eagles (Haliaeetus pelagicus) because of their noisy “singing”. Cleaning of the Red-legged Seriemas´(Cariama cristata) exposition sometimes can remember an action movie because they are not very tolerant to the people. During the summer a pair of tropical Bateleurs (Terathopius ecaudatus) shifts the White-necked Ravens (Corvus albicollis) which are more resistent to the freeze. Across the path there´s a spacious run for the african water antilopes where during the summer you can see a Marabou Stork (Leptoptilos crumeniferus). It is possible to see the Night Herons (Nycticorax nycticorax) nests above the Lowland Tapirs exposition as much as in other parts of the zoo. The population was artificially created of the animals bred here and after it was enriched by the wild birds. American Flamingos (Phoenicopterus ruber) and Chilean Flamingos (Phoenicopterus chilensis) inhabit a spacious lagoon near there. The second species is already succesfully bred in Praha for many years. They share the exposition together with a pair of Spectacled Ducks (Speculanas specularis) and a small group of West Indian Whistling Ducks (Dendrocygna arborea).

   An extended pheasantry adjoins to the flamingos lagoon. Lower aviaries are very big and spacious. One of them is inhabited by a pair of Buffy Fish Owls (Ketupa ketupu). Our zoo has this species as one of the six in all Europe and we together with Walsrode are the only who have reproducted them until now. That´s a great result – the same as a reproduction of the Rhinoceros Hornbills (Buceros rhinoceros), neighbouring next door to an aviary of the Great Hornbills (Buceros bicornis). In the middle aviary you can see a pair of excellent Great Arguses (Argusianus argus), Black-throated Laughingthrush (Garrulax chinensis) and a couple of pigeon species. In the inventory of our pigeon and laughingthrush/babbler richness I have to calm myself because our zoo is probably one of the richest in these bird groups. Zoo Praha currently has 20 species of laughingthrushes and babblers and 22 species of pigeons. Some colleagues rechristened the pheasantry to “the dovecote”. In the inner space of the pheasantry there´s an empty run possible to see from outside. It was inhabitted by a Common Crane (Grus grus) male called Honzík for a long time but he was deposited to Italy. The upper line of the aviaries is composed of the ancient woody cages where is impossible to see something for a visitor. But despite of it, these aviaries are very good in the birds reproduction. There are some song birds include Red-billed Chough (Pyrrhocorax pyrrhocorax ), (also) next pigeon species and a Blue-crownet Motmot (Momotus momota). White-eared Pheasants (Crossoptilon crossoptilon) and a pair of old Capercaillies (Tetrao urogallus) share the space with some songbirds. I cannot forget a pair of Eurasian Pygmy Owls (Glaucidium passerinum).

   Across the path in front of the elephants pavilion there are the next aviaries inhabited by some songbirds species (e. g. Fawn-breasted Bowerbird Chlamydera cerviniventris), the third part of the pigeons collection, a lonely widower of the Tawny Frogmouth (Podargus strigoides), Speckled Mousebirds (Colius striatus), Bearded Barbets (Lybius dubius), Eastern Yellow-billed Hornbill (Tockus flavirostris), White-bellied Go-away-birds (Corythaixoides leucogaster), a pair of rare Crested Firebacks (Lophura ignita) and a lonely cock of the Crestless Fireback (Lophura erythrophthalma) which the zoo owns as one of seven in Europe. During our slow walking we can arrive to a big raptors aviary, one of a few constructions surviving from the communist period and still considered as suitable to breed the birds. It is inhabited by Eurasian Black and Egyptian Vultures mentioned above and one Red Kite (Milvus milvus). During their feeding, the aviary is full of Black-billed Magpies (Pica pica) parasiting on their food.

   We can continue with a path around a group of small ancient aviaries where all the parrots collection was located until recently. Currently, you can see here only few parrot species: some amazons, Monk Parakeets (Myiopsitta monachus) and the rest of the macaws collection with the White Cockatoos (Cacatua alba). The next species placed here are Siberian (Zoothera sibirica) and Black-breasted Thrush (Turdus dissimilis) and four species of small owls including Little Owl (Athene noctua) placed next door to the macaws aviary. I have never seen it in the dense vegetation during my four years passed here despite of the fact it lives there (or well, my colleagues say it…).

   The macaws exposition is not well-done because in the warm days the birds are placed onto the opened space with cutted wings. You can see the similar exposition e. g. in Dvůr Králové. The basic disadvantage is that the parrots are not adapted to walk but to climb and then the birds suffer with the bruises of their legs. Their breeders attended on this fact many times but with no success.

   If we take the opposite direction at the big raptors aviary, we meet one big pond with a succesful breeding group of Dalmatian Pelicans (Pelecanus crispus). The next aviary is the Delta of Danube with mainly european species of water birds. There´s a big breeding group of Eurasian Spoonbills (Platalea leucorodia) and Glossy Ibises (Plegadis falcinellus) which grows geometrically from one year to another. Their neighbours are Northern Lapwings (Vanellus vanellus), Eurasian Oystercatchers (Haematopus ostralegus), Eurasian Teals (Anas crecca), Smews (Mergus albellus) and Red-breasted Mergansers (Mergus serrator – except of Germany this species is bred in four european zoos only).

   African aviary is well-planted during the time of its existence so it does not already look like the steppe only. You can see here a big breeding group of Northern Bald Ibises called also Waldrapps (Geronticus eremita). This species reproducts in the zoos well and grows very rapidly but you cannot see them in the nature except of very few sites in the least. During the warm summer one pair of the next ibis species, Hadada (Bostrychia hagedash) is also placed here together with Yellow-billed Storks (Mycteria ibis). Other inhabitants of the aviary are the breeding group of Rock Pigeons (Columba livia), a pair of Yellow-necked Spurfowls (Francolinus leucoscepus) and Vulturine Guineafowls (Acryllium vulturinum) – it is possible to hear them around all the lower part of the park. A strongly territorial pair of African Wattled Plovers (Vanellus senegallus) defends their territory and they drive out everybody they do not like (it is possible to see this species only in Praha, Plzeň, one portuguese park and one german zoo). Small pond is inhabitted by three threatened species of waterfowls which are possible to be observed also in Europe – Garganeys (Anas querquedula), Marbled Ducks (Marmaronetta angustirostris) and White-headed Ducks (Oxyura leucocephala).

   I give you a small suggestion to stay one month here in Africa and to make a tour over here because our next journey leads us over all Old World. I think that´s not so bad to travel through the warm parts of the world in January. In the next part I will write you how Zoo Praha lets out the Black Storks to the nature, what´s the breeding success of the biggest european raptors, which crane species is well-reproducting in the captivity and how Mr. Oriole knocked us off balance. See you in February.

Author of this article is not a native speaker so if there are some faults, please let me know.

Petr Suvorov

20100110b20100110c20100110d20100110e

20100110f20100110g20100110h20100110i20100110j20100110k20100110l20100110o20100110m20100110n

Atractive bird canteen nearby Knezmost

20100115a   Kněžmost – Two years ago, new wood was planted nearby Knezmost village (Central Bohemian Region). Wild plants growing currently under young trees attract many bird species. Author writes about birds which wintering here this year.

Wintering of Northern Pintail (Anas acuta) at Jizera river in Semily

20100127b   SemilyNorthern Pintail (Anas acuta) doesn´t breed in the Czech republic, only rarely winters. Wintering in east Bohemia region was detected at several times. In Czech was ringed only 8 Pintails during all ringing history. In this article you can read about wintering of male Pintail at Jizera river in Semily. Moreover the bird was caught and ringed.

Wintering of Greater Scaup (Aythya marila) at Rozkoš reservoir

20100131a
   Česká Skalice, Rozkoš
– The Rozkoš reservoir is situated near Česká Skalice town. It is a place, where regulary winter many interesting species of birds. One of them is the Greater Scaup (Aythya marila). Every year we can see a several individuals mostly young or females. Maximum was observed at 8.12.2007 – 19 ex.

The diver´s madmans

20100128a    Winter observations of divers are pretty rare in the Czech republic. On 24.1.2010 was observed one young Common Loon (Gavia immer) at Slezská Harta reservoir near Bruntál in northern Moravia. The bird was at very small piece of free surface so it wasn´t able to fly up. Deep frost was comming and Loon could freez over. The problem solved firemans from Bruntál. They made cca 20 metre long airstrip in ice. The Common Loon wasn´t at this place next day so we hope it successfully departed.