Jeřáb opouštějící hnízdo 8.4. 2017. Foto L. Kadava

Jeřáb popelavý je obecně uváděn jako druh, který je velmi citlivý na vyrušování v době hnízdění. Mezi ornitology se jednotlivá hnízdiště velmi často tají, zásadně nejsou doporučovány jakékoli nadbytečné návštěvy hnízda, či lokality, na níž k hnízdění došlo. V principu jsou tyto zásady jistě správné, jeřáb popelavý s sebou nese stále statut neobvyklého zážitku v přírodě, tím spíše, jde-li o hnízdiště. V neposlední řadě je legislativně chráněn jako druh kriticky ohrožený. V posledních letech zaznamenávám během své terénní praxe zvýšený výskyt jeřábů v hnízdní době na nových lokalitách. O prokázané hnízdění jde málokdy, jednak ptáci jsou během inkubace vajec a vodění mláďat velmi nenápadní, a také z důvodu, že k přímému hledání hnízda nenacházím důvod.

Celý článek →

Samice s mláďaty na Labi pod Slavíkovými ostrovy (5.6.2017) . Foto Jan Krejčík

Dle průběžných výsledků mapování bude morčák velký (Mergus merganser) jedním z nejvýraznějších „skokanů“ připravovaného atlasu hnízdního rozšíření. Tento atraktivní druh potápivé kachny byl ještě v průběhu druhého mapování (1985-1989) hlášen z pouhého jednoho procenta území s prokázaným hnízděním v jediném kvadrátu. Třetí mapování v letech 2001-2003 již tento druh zaznamenalo tento druh na třech procentech území (čtyři kvadráty s prokázaným hnízděním). V rámci aktuálního mapování bylo hnízdění doposud prokázáno v 51 kvadrátech a některá z hnízdních kategorií je uváděna ze 17% čtverců. Těžištěm současného výskytu jsou především povodí Odry, Jizery a Ohře.

Celý článek →

Husice nilské na Rozkoši na jaře 2017. Foto R. Waldhauser

Husice nilská (Alopochen aegyptiacus) je v posledních letech nepřehlédnutelným přibývajícím druhem. Někteří autoři poukazují na možnost, že invazní druhy mohou být příčinou environmentálních a socio‐ekonomických problémů a mohou mít negativní dopad na nejen lokální, ale i světovou biodiverzitu. Jedním z těchto invazních druhů je i husice nilská, která byla vysazena v již v 17. století ve Velké Británii a její šíření v západní Evropě je pozorováno zejm. od 60. do 80. let 20. století. V České republice byla poprvé zjištěna v roce 1979 a první hnízdění v roce 2008. Na pobočkovém webu byla již pozornost husicím věnována a od té doby se již situace značně změnila (blíže viz ZDE). V regionu východních Čech ji lze označit za druh během migrace poměrně běžný a šestým rokem pravidelně hnízdící.

Celý článek →