Budování ornitologického parku Josefovské louky slavnostně zahájeno

20091011i    Starý Ples – Slavnostním zahájením, které se konalo minulý čtvrtek nedaleko obce Starý Ples na Náchodsku, byla odstartována výstavba ornitologického parku Josefovské louky. Krátce po 14. hodině uvítal asi 50 přítomných lidí z řad ornitologů, ochranářů, státní správy a samospráv pan ing. Jiří Kult ze Zemědělské vodohospodářské správy Oblastního povodí Labe. V úvodním proslovu přivítal přítomné a krátce poreferoval o stavu a cílech projektu. Poté si vzal slovo místopředseda České společnosti ornitologické a úřadující tajemník pan Mgr. Zdeněk Vermouzek, který zúčastněné seznámil s přehledem co vše bylo pro vznik ptačího parku již vykonáno a co ho v první fázi budování ještě čeká. Závěrem vyzval všechny přítomné, aby společnými silami vztyčili za pomocí lana umělou hnízdní podložku pro čápa bílého.

   Dřevěný stožár v podobě trojbokého hranolu se asi po 10 minutách podařilo úspěšně postavit a ukotvit. Prvním návštěvníkem umně upleteného čapího hnízda byl dřevěný balabán čápa bílého, který však při silném poryvu větru hnízdo rychle opustil a „slétl“ na zem. Závěrečným slovem projektu požehnal kazatel Církve bratrské pan Mgr. Pavel Světlík. Program zahájení byl ukončen volnou prohlídkou lokality.

   Tento u nás ojedinělý projekt má za cíl vytvořit vhodné prostředí pro výskyt a hnízdění mokřadních druhů ptáků na rozloze zhruba 80 hektarů. Lokalita, kde tato první soukromá ptačí rezervace vzniká, je situována do nivy dolního toku řeky Metuje východně od Jaroměře. V minulosti byla niva řeky často zaplavována a fungoval zde systém zavodňovacích kanálů. S odvedením vody z území v posledních desetiletích vymizely i mokřadní druhy ptáků a snížil se stav obojživelníků.

   V první fázi výstavby parku bude nákladem okolo 3 miliónů korun vybudováno 8 jezírek pro ptáky a obojživelníky a následně bude opraven i zavodňovací systém. Náklady z části pokryje Evropská unie a výrazně přispěje i Německá spolková nadace pro životní prostředí a Česká společnost ornitologická.

   Vedoucím projektu a správcem vznikající ptačího parku je východočeský ornitolog pan Miloslav Hromádko z Hradce Králové.

   Videoreportáž ze zahájení naleznete zde.

 

 

20091011g20091011b20091011a20091011c20091011h20091011d20091011e20091011f

 

Ubývá čírek obecných (Anas crecca)?

20091001a    Mladoboleslavsko – Na přelomu osmdesátých a devadesátých let minulého století jsem na Červenském rybníku u Dolního Bousova (SV Mladoboleslavsko) vyzkoušel při letních a podzimních odchytech bahňáků i chytání čírek. Rybník, který se řadí k největším v regionu (asi 45 ha), byl v tom čase zanášen splachy z polí natolik intenzivně, že v místech zaústění Kdanického potoka poblíž osady Šlejferna vznikala velmi rychle táhlá hlinitopísčitá výspa. A protože široko daleko na okolí jiné takové místo nebylo, stala se tato „kosa“ frekventovaným zastávkovým místem mnoha ptačích druhů, dříve nevídaných.

   Jak zazemňování postupovalo, vzdaloval se současně cíp náplavy okraji rybníka. Za mohutnou oponou splachem hnojiv dobře živeného rákosí dostávalo místo ještě další „hvězdičku“ komfortnosti, potřebný klid.

   Každoročně, již od začátku letních školních prázdnin se v místě objevovali první bahňáci a některé druhy kachen, především kachna divoká (Anas platyrhynchos). První čírky, a to v naprosté většině čírky obecné (Anas crecca), na rybník přilétaly až po půli srpna, v čase, kdy začínaly hony na kachny.

   Čírky jsem chytal do vrše na bahňáky, chřástalích klícek s plůtky a po západu slunce též do pevné sítě, přehrazující zátoku. Okroužkováno jich bylo téměř padesát.

   Úděsným zjištěním byl pro mne počet zpětných zahraničních hlášení, velmi brzy vypovídajících o tom, kterak drobná kachnička nemá v středomořských zimovištích a na západním pobřeží Atlantiku pobyt jednoduchý. Pozabíjeno jich bylo průkazně devět z desíti hlášených, jediná byla kontrolována v Brabantsku holandskými ornitology.

   Až dojemná byla setkání s dvěma samečky, v čase chycení ještě s částečnou hnědozelenou maskou, kteří měli jemné plovací blány děravé od drobných broků nejspíše italských, anebo francouzských střelců.

   Večery na Červenském rybníku, provázené krátkým zafrčením křídel s lehounkým plesknutím dosedajících čírek na hladinu, dokreslené typickým voláním, měly nezapomenutelnou atmosféru. Stejně jako chvíle kroužkování, kdy kroužek musel být tvarem podřízen oválné noze a v spoji řádně porovnán. Poté následovalo přátelské poplácání drobné kachničky po hřbetě, lehké nadhození s přáním potřebného štěstí, čírčin kolmý start a ztrácející se pták v dáli. To bývala setkání!

   Později, kdy v místě vrcholil příliv odpadků a stokou přiváděné zkažené vody od Sobotky, začal v zátokách zabíjet botulin. Podle zelených zrcátek v rozkládajících se křídlech jsem bezpečně vyčetl, že ani čírky nezůstaly pohromy ušetřeny.

   Namísto odchytů, které pozbyly smysl, jsem začal křičet v místních zpravodajích, rádiích a novinách a věrně komentovat hrůzné divadlo každého sklonku léta. Soumrak kachních životů tehdy docela nepřišel, předběhlo jej setmění režimu, čističky a cesta k lepšímu.

   Přestože dnes patří botulismus na Červenském rybníku opravdu minulosti, čírek nepřibylo, je tomu právě naopak. Čí je to vinou? Je to intenzivním pronásledováním člověkem či snad úbytkem hnízdních možností, zapříčiněným třeba předimenzovanou rybí obsádkou? Nebo snad něco úplně jiného? – Ať tak či onak – čírek i „pravých“ divokých kachen na dávném zastávkovém místě v oblasti „Červenské kosy“ značně ubylo.

Pavel Kverek

20091002a20091002b20091001b

 

Tradičně netradiční festival

20091006

Svitavsko – Mnozí z nás už asi mají první říjnový víkend neodmyslitelně spojený s ptačím festivalem, který se může střídavě pyšnit přídavky Světový a Evropský. Nejinak tomu bylo i na Svitavsku, kde se již řadu let pravidelně vydáváme na opatovské rybníky Mušlový, Nový a Hvězda (49°50’28.347″N, 16°29’33.051″). Letošní rok však přinesl změnu. Nepodařilo se nám včas nahlásit termín akce na centrále ČSO, a tak to dlouho vypadalo, že se podzimní vycházka pro všechny milovníky přírody na Svitavsku tentokrát vůbec konat nebude. Nakonec jsme ale zmobilizovali všechny své síly a doslova za pět minut dvanáct uspořádali vlastní akci nazvanou „Ptáci v barvách podzimu.“

Krátce před půl desátou se na železniční zastávce Semanín sešlo celkem 36 lidí (většinou se jednalo o děti z MOP Spongilit Choceň), kteří nejprve vyrazili na rybník Mušlový, kde jsme se rozhodli, ukázat dětem barevnými kroužky označené labutě velké (Cygnus olor). Nevím, jestli se někdy metoda odečet za bonbón uplatní mezi dospělými ornitology, ale na děti zabírá perfektně – celá labutí rodinka byla v mžiku odečtena a my se mohli vydat dál na Nový rybník. Zde si nejmenší účastníci zapozorovali stativovým dalekohledem, pojedli vydatnou svačinu a na závěr také vyzkoušeli své znalosti v malé soutěži. Poslední zastávkou naší, díky přítomnosti jedné Slovenky opravdu mezinárodní, výpravy byl rybník Hvězda. Tady nás  „Choceňští“ opustili a spěchali na vlak. Bohužel tak přišli o svého vysněného ledňáčka říčního (Alcedo atthis), který se objevil chvíli po jejich odchodu. Přesto si myslím, že byli spokojeni stejně jako my.

Zbývá jen dodat, že mezi 40 pozorovanými druhy vynikli především orel mořský (Haliaeetus albicilla), bekasina otavní (Gallinago gallinago), chřástal vodní (Rallus aquaticus) a čírka obecná (Anas crecca).

Popravdě nevím, jestli se ještě někdy dočkáme dalšího ročníku této akce, ale myslím, že se za ni, i kdyby se už nikdy neměla opakovat, rozhodně nemusíme stydět.

Poděkování
Za ZO ČSOP Rybák Svitavy děkuji Luboši a Marii Novákovým za koupi a přípravu občerstvení, Lence Svobodové, Kristýně Vránové, Danovi a Martinu Šrajbrovým za pomoc při pořádání soutěže pro dětí.

Jakub Vrána


20091006a20091006b



Veselský rybník – významná tahová zastávka na Vysočině

20090930a
   Nové Veselí
– Možná, že málokdo z nás – pozorovatelů ptáků si uvědomuje, že jižně od Žďáru nad Sázavou a Nového Města na Moravě směrem až k dálnici D1, se nachází jedna z největších soustav rybníků v těsném sousedství východních Čech. Je pravdou, že mnoho pozorování z této severovýchodní partie Českomoravské vrchoviny doposud mezi nás neproniklo. Jistá znatelná změna však nastala na podzim loňského roku, kdy se zejména o Veselský a Matějovský rybník (rozlohou největší rybníky) začali zajímat nejen ornitologové, ale i příznivci birdwatcheringu. Však také řada Východočechů na tyto lokality už „zabrousila“.

   Veselský rybník leží u obce Nové Veselí v CHKO Žďárské vrchy, nedaleko Žďáru nad Sázavou v oblasti tzv. Veselské sníženiny. Svou rozlohou 87 ha patří v rámci CHKO Žďárské vrchy mezi největší vodní plochy a slouží jako chovný rybník s polointenzivním způsobem rybářského hospodaření. V posledních letech byl Veselský rybník místem výskytu celé řady ptáků, které lze na Vysočině zaznamenat a pozorovat jen velice vzácně. Již druhým rokem se z důvodu opravy havarijního stavu hráze rybníka udržuje stav vody na minimální hladině a rybník se tak stal atraktivní pro mnoho migrujících druhů ptactva. Za poslední 2 roky zde bylo ornitology během jarního a podzimního tahu zaznamenáno 25 druhů bahňáků, kteří se zde na svém tahu přes Českomoravskou vysočinu zastavili.

   Kromě běžnějších druhů jako jsou jespák malý (Calidris minuta), jespák obecný (Calidris alpina) nebo jespák bojovný (Philomachus pugnax), zde byl pozorován jespák písečný (Calidris alba), jespák šedý (Calidris temminckii), jespák křivozobý (Calidris ferruginea) a jespák rezavý (Calidris canutus).

   Obnažené břehy s kamenitým a písčitým podkladem hojně využívá k hnízdění kulík říční (Charadrius dubius) – v roce 2009 zde hnízdilo odhadem 10-12 párů, dále byl pozorován kulík zlatý (Pluvialis apricaria), kulík písečný (Charadrius hiaticula) a pravidelně také kulík bledý (Pluvialis squatarola). Pravidelně se zde objevuje na tahu pisík obecný (Actitis hypoleucos).

   Mezi letošní vzácná pozorování v této lokalitě patří jarní výskyt (2009) pisil čáponohých (Himantopus himantopus), břehoušů černoocasých (Limosa limosa) a tenkozobců opačných (Recurvirostra avosetta), dále pak 1 ex. kolihy malé (Numenius phaeopus) a kameňáčka pestrého (Arenaria interpres).

   Z vodoušů bylo na Veselském rybníku zaznamenáno 5 druhů: vodouš bahenní (Tringa glareola), vodouš šedý (Tringa nebularia), vodouš rudonohý (Tringa totanus), vodouš kropenatý (Tringa ochropus) a vodouš tmavý (Tringa erythropus).

   V podmáčených loukách v okolí Veselského rybníku dosud hnízdí čejky chocholaté (Vanellus vanellus) a bekasiny otavní (Gallinago gallinago). Pravidelně využívají rybník při svém jarním a podzimním tahu i kolihy velké (Numenius arquata).

   Z dalších vzácnějších druhů zde při troše štěstí můžeme spatřit orlovce říční (Pandion haliaetus), orly mořské (Haliaeetus albicilla), v poslední době také ostříže lesní (Falco subbuteo) a sokola stěhovavého (Falco peregrinus). Z vrubozobých stojí za zmínku hoholka lední (Clangula hyemalis) – 1 samice se v lokalitě zdržuje již druhým rokem, dále husice egyptská (Alopochen aegyptiacus), husice liščí (Tadorna tadorna), polák malý (Aythya nyroca), hohol severní (Bucephala clangula) nebo lžičák pestrý (Anas clypeata).

   Jak je vidět, jedná se o lokalitu jistě velmi zajímavou a hodnou dalšího sledování. Pokud patříte mezi vášnivé pozorovatele ptactva, rozhodně stojí zato se při návštěvě Žďárských vrchů u Veselského rybníku zastavit.

RNDr. Petr Mückstein, zoolog CHKO Žďárské vrchy (za malého přispění J. Macha)

 

20090930c 20090930aaa 20090930d 20090930e 20090930f 20090930g20090930b 2009093020090930aa

 

 

 

 

 

 

 

 

 

Další fotografie Petra Mücksteina naleznete na jeho webových stránkách.

Co jsou podzimní lovy ptactva ?

20090925   Pokaždé, když se od konce léta začíná ozývat v krajině střelba od rybníků, přeji ptákům mnoho štěstí při kličkování mezi broky našich myslivců. Každoročně mám pocit, že se vracíme o několik století nazpět. Zastánci halali jistě budou tuto kratochvíli a touhu vystřelit si na živý terč vyvracet tisíciletou mysliveckou „tradicí a kulturou“. K tomu má ale sloužit sportovní střelba na oficiálních střelnicích.

Celý článek →

Kubánský deník – 4. část

poštolka pestrá (Falco sparverius) - foto: J. Vaněk

poštolka pestrá (Falco sparverius) – foto: J. Vaněk

18.1.

Ráno přijíždíme  s Petrem a Lojzou v 7.30 hodin na smluvené místo do  Playa Larga. Průvodce nás již očekává, takže nic nebrání, abychom vyrazili do terénu. K první zastávce velí průvodce snad již po sto metrech jízdy a ukazuje na skupinu stromů, vzdálenou od silnice pár desítek metrů. Teprve nyní objevujeme skupinku pěti amazoňanů kubánských (Amazona leucocephala). Vytahujeme stativák, prohlížíme papoušky, ale na fotografování je ještě příliš málo světla a také vzdálenost není ideální. Po chvíli pokračujeme v jízdě a z hlavní silnice odbočujeme do vnitrozemí poloostrova, kde jsou již pouze prašné cesty vedoucí  listnatým lesem. Z ničeho nic opět velí průvodce k zastávce a po vystoupení z auta ukazuje někam do korun stromů. Až po chvíli pátrání objevujeme na větvi sedícího kulíška kubánského (Glaucidium siju), který si nás zvědavě prohlíží a neprojevuje žádnou mimořádnou plachost. I tady je dost citelný nedostatek světla, ale kulíškova trpělivost nám umožňuje vyzkoušet všechna možná nastavení fotoaparátů, takže doufáme, že nějaký záběr vyjde. Po několika set metrech další jízdy opět zastavujeme a dále pokračujeme pěšky po pěšině do hloubi lesa.

Celý článek →

Ostruženské rybníky

Ostružno – O rybniční soustavě okolo vísky Ostružno nedaleko Jičína je již delší dobu na těchto webových stránkách založen článek ve složce „Ptačí území.“  Zkusme doplnit strohé a na pohled pro mnohé nepříliš záživné řádky některými aktuálními skutečnostmi z letošního roku.

20090913l

Ostruženský rybník s hejnem labutí v pozadí. Foto – Vladimír Šoltys

 

Celý článek →

Ptačí stěhování stále fascinující

     Mladoboleslavsko – Snad každý ornitolog má „svoji“ oblast. Dobře ji zná a čtyři měsíce v roce poctivě sleduje. Někdo operuje přímo za humny, jiný dojíždí desítky kilometrů, sotva by se však našel takový, kdo by svůj kout neměl rád a nenacházel v něm uspokojení …

   Mým studijním prostorem, prezentovaným pod pracovním názvem „Od Humprechtu k Jizeře“, je severovýchodní část Mladoboleslavska. Ohraničit lze tuto polabskou výspu na jihu hřbetem Chlumu, hranicí Českého ráje na severu, Jičínskou pahorkatinou na východě a nivou řeky Jizery na západě.

   Krom možnosti hnízdění a přezimování se relativně plochá krajina hodí také k oběma tahům – svižnému a přímočarému jarnímu a loudavému a klikatému podzimnímu.

   Zastavme se v čase chladnoucího léta u Chlumínu na Kněžmostsku, při pradávné tahové cestě bramborníčků a bělořitů. Samozřejmě, že tudy v obou směrech proletí také početná hejna hřivnáčů, čejek, budníčků, skřivanů i rákosníků, nás ale bude zajímat „provoz“ nyní, v konci léta. A protože mám v místě i krátkodobou pracovní příležitost, přibalil jsem nedávno do brašny osm sklopek, foťák a futrál s kleštěmi.

   Čas po půli září už není optimální k sledování intenzity migrace, většina tažných ptáků dávno proletěla. Přesto drátěný plot svažující se k vodoteči hostí ještě několik bramborníčků hnědých, nejméně jednoho černohlavého a tři obecné ťuhýky. Všichni jmenovaní z plotu v slunečném odpoledni vyletují za hmyzem a vrací se buď na stejné místo, nebo do bylin v louce. Ťuhýky je ale obtížné chytat do sklopek s moučným červem v čase, kdy loví hmyz ve vzduchu. U bramborníčků je vše daleko jednodušší, poctivě k nástraze dosedají a sklopky je mohou překlopit.

   Během dvou dnů se tak chytil mladý bramborníček hnědý v prostém šatě i starý bramborníček černohlavý a jeden tohoroční ťuhýk obecný. Snad nejzajímavější je sledování ťuhýků. Nikam zjevně nepospíchají a přestože přes den na plotě chybí, ráno a večer je možné je zde zastihnout. I dnes (22.9.) se v místě vyskytli. Jak dlouho vydrží, záleží zřejmě na počasí, které je zatím příhodné.

   Koridor, směřující od východu k západu, je ptáky využíván krom podzimu také na jaře. V prvních květnových dnech je možno v místě pozorovat početné skupiny obou příbuzných bramborníčků, bělořity a lindušky luční. Samotný úvod patří polním skřivanům, černohlavým bramborníčkům, strnadům rákosním i linduškám lučním. Až po nich se v nivě potoka i přilehlých polích objeví hnědí bramborníčci a bělořiti šedí. Celé divadlo pozdě na jaře ukončí poměrně vzácní konipasi luční a ťuhýci obecní. Koridor byl zmiňován již v zápiscích předního českého ornitologa, pobývajícího značnou část života v nedalekém Mnichově Hradišti, doktora Alfréda Hořice.

   Je potěšitelné, že ptáci i dnes této cesty při postupu Mladoboleslavskem využívají. V severovýchodní části regionu jde o jeden z mála zachovaných biokoridorů.

Pavel Kverek

20090923c20090923e20090923d

Podivný strakapoud

a

Detail zobáku strakapouda velkého, pozorovaného na Rozkoši. Foto – Jaroslav Vaněk.

Kromě vzácných ptačích druhů, které dokážou každého ornitologa příjemně překvapit a potěšit, se člověk v terénu občas setká i s druhem běžným, který jej přesto dokáže pořádně překvapit svým zjevem.

Různé deformace některých částí ptačího těla, asi nejčastěji zobáků, jsou relativně časté a většinou postiženému jedinci výrazněji nebrání v běžném životě, hlavně v příjmu potravy. Občas je však možné se setkat s takovým druhem deformace, kdy je opravdovou záhadou, jak pták dokáže v přírodě obstát.

Celý článek →

Poštolky v truhlíku

a Žacléř – Je večer. Sedím u svého počítače a zběžně prohlížím dnešní emailovou poštu. Na první pohled se zdá, že tu není nic zvláštního, ale jedna zpráva mě přece zaujala. Byl to přeposlaný email, který přišel na adresu pobočky a týkal se poštolek obecných (Falco tinnunculus), které zahnízdily přímo za oknem v květinovém truhlíku. O takových hnízděních jsem již několikrát slyšel, ale nikdy se mně nepodařilo něco takového vidět na vlastní oči. V dopise byla také nabídka, jestli se na poštolky nechce někdo přijet podívat a tak mi to nedalo a na výzvu jsem odpověděl.

Po několika dnech mi přišel další email, tentokrát přímo z firmy, ve které se poštolky zabydlely. Postupně následovaly další a další zprávy, takže jsem mohl celý průběh hnízdění krásně sledovat. …

Vždy bylo přiloženo několik fotografií, pořízených z minimální vzdálenosti přes okenní sklo, které však bylo v průběhu hnízdění zakryté papírovým paravánem. To proto, aby nebyly poštolky rušené zevnitř z místnosti.

Celé hnízdění bylo oproti normálu posunuté o několik týdnů. Ke snesení vajíček došlo až na počátku června, a tak se i mladé poštolky líhly až v prvních prázdninových dnech. Ze čtyř vajec, která byla v hnízdě, se však vyklubaly jen tři. A navíc jedno z mláďat po několika dnech uhynulo. Zbylí dva sourozenci se však měli čile k světu a po měsíci zdárně hnízdo opustili.

K mé plánované návštěvě a okroužkování „truhlíkových“ poštolek bohužel z časových důvodů nedošlo, budu si tedy muset počkat na nějaké další. Všem ale přeji, aby se měly tak dobře, jako ty z Keramtechu v Žacléři. Na závěr bych chtěl poděkovat hlavně panu Michalu Bednářovi, za ochotu a za krásné fotografie.
Petr Kafka

bcdefghi

{mxc}