Obsah rubriky: Nezařazené

   Ostružno – René Decartes mnoho lidí (k jejich škodě) již v 17. století přesvědčil, že zvířata nemají duši. Ještě na konci 19. století se i mezi učenci našli tací, kteří věřili, že zvířata necítí bolest (asi nikdy nešlápli žádnému psovi na ocas). Naproti tomu severoameričtí indiáni označovali zvířata výrazem, který by se dal přeložit jako „lidské bytosti“ nebo „bratříčci“. Ale ponechme každému jeho názor na tento filozofický problém.

Celý článek →

   V neděli 10. května oslaví své 65. narozeniny máš kolega Karel Bejček z Hradce Králové. Kdo měl možnst Karla blíže poznat, jako třeba účastníci zimního kroužkování labutí, ten si ho určitě oblíbil. Karel je se svým optimismem, věčným humorem a vyprávěním nepřehlédnutelný. Málokdo by tomuto vitalitou překypujícímu muži hádal tak vysoký věk. Jsem ráda, že nám Karel poskytl rozhovor.

=====================================

Karle, tebe si lidi často pletou se tvým v ornitologii o něco slavnějším jmenovcem Vladimírem Bejčkem. Jednou jsi mi říkal, že jste dokonce nějak vzdáleně příbuzní? 

   Ano, pletou si mě občas lidé mající něco společného s přírodovědou. Teta mi kdysi dávno říkala, že nějaký bratranec sestřenice synovce (nebo tak nějak) studuje přírodovědu. Až Vladimíra Bejčka potkám poptám se ho. Třeba budeme vzdálení příbuzní.

Když čtu tvé příspěvky v „pidi“, řekla bych, že patříš mezi nejaktivnější východočeské ornitology. Ty ale o sobě s oblibou říkáš, že moc ornitolog nejsi. Řekni nám tedy sobě něco víc.

   Často říkám, že jsem milovník ptáků a přírody. Slovo ornitolog bych nechal pro opravdové znalce, vědecky pracující, kroužkovatele atp. Nejsem moc aktivní, opravdu ne. K přírodě mne přivedly moje babičky, často mi kupovaly knihy o cestování a přírodě a chodily se mnou do ZOO (bydleli jsme v Praze). Ornitologii mi přiblížila kniha W. Puchalského „Nekrvavé lovy“. K touze cestovat mě přivedli knihami velcí cestovatelé pánové Emil Holub, Jiří Hanzelka a Miroslav Zikmund. S těmi dvěma posledními jsem se i setkal.

   Nyní pracuji jako výchovně vzdělávací pracovník na Hvězdárně a planetáriu v Hradci Králové. Slyším na slovo hvězdář. Dlouhou dobu jsem pracoval na Vojenské lékařské akademii jako civilní zaměstnanec, technik – elektronické laboratorní přístroje. Na hvězdárně bylo mé vedlejší pracoviště už od roku 1970 a od roku 2003 jsem tu nastálo.

Astronomie je věda pro většinu lidí trochu tajemná, záhadná… Jak ses k ní dostal?

   To má kořeny v dětství, pohledy na nebe mě přitahovaly, ať už ve dne, kdy tam jsou k vidění ptáci, nebo v noci, kdy jsou vidět hvězdy či planety. Obojí patří do přírody. Příroda má pro mne kouzlo a její vědecké poznávání mě fascinuje. Mohu žasnout nad dokonalou účelností a krásou ptáků, a vůbec celé přírody. V astronomii se dostávám k hranicím lidského poznání. Víme, že tento Vesmír má počátek, a to je hranice pro vědu. Při pobytu v přírodě a pod noční oblohou si už dlouho dávám otázky: „PROČ je svět? a také „CO je svět?“ Na to "CO?" mi dává odpověď věda a na to "PROČ?" mi dává odpověď víra. Ve Vesmíru a v přírodě tuším inteligentní plán, to jest, že to vše má svého Tvůrce.

Vím, že se krajinou v létě v zimě pohybuješ na kole, a to i na značně dlouhé vzdálenosti. Proč?

   Kolo je další koníček, opravdu hodně jezdím a veřejně se vytahuji, že mám každý rok najeto mírně nad 10 000 km. To vytahování se mi nevyplácí, dílem ne mne lidé koukají jako na blázna a dílem mi to nevěří. Jde mi to během času stále pomaleji, od závodění až po cykloturistiku, ale jsem přesvědčen, že mi to „týrání“ těla jde k duhu. S výjimkou pádů. Stejně jsem ale podlehl světu a loni si udělal řidičák. Autem jezdím od února a mám najeto 1 100km, na kole letos už 2 700 km. Jsem zvědav který dopravní prostředek to vyhraje. Asi to kolo.  

Držím palce. U mě začíná vítězit auto. Máš ještě nějaké jiné záliby, než je astronomie a ornitologie?

   Kosmonautika, ta jde ruku v ruce s astronomií a z obou oborů dělám přednášky, povídání pro děti, mládež i dospělé. Jsem aktivním členem České astronomické společnosti – astronautická sekce. Dále je to už jmenovaná cyklistika, cestování po cizích zemích a také rád jím – při cestování může člověk ochutnat ledaco (nerad myji nádobí).

Zapomněl jsi říct, že sbíráš známky s ptáky.  Kolik jich máš, víš to?

   Sbírám známky s ptáky od dětství a těžko říci kolik jich mám, před více lety jsem to počítal a bylo jich asi 1200, něco od té doby přibylo. Mám přátele v Kanadě a Austrálii a ti mi občas něco pošlou a také sem tam nějaké koupím. Snažím se je zařazovat dle řádů, čeledí a druhů. Ovšem někteří tvůrci známek mají vekou fantazii co se týče barev i vzhledu. Určení potom není možné. Internet je dobrou pomůckou.

Také se věnuješ mládeži. Vidíš nějaké pozitivní ovoce takové práce?

   Dlouhé roky jsem vedl Kroužek dětí (astronomie a kosmonautika), později jako klub mládeže. Mnozí z nich pokračují jako astronomové amatéři a členové Astronomické společnosti Hradec Králové.

   O ptácích a přírodě jsem měl více povídání a besed, možná tam někdo byl osloven, tak jako kdysi já. Jezdím po školách s povídáním o přírodě a planetě Zemi, je to má pomoc pro některé ekologicky zaměřené společnosti.

Vím, že také děláš přednášky na téma „věda a víra“. Jaké s nimi máš zkušenosti? Děláš je jen pro křesťany?

   Většinou si mě zvou farnosti, vždy tam jsou ale přítomni i lidé nevěřící a nebo hledající. Jsem otevřený pro všechny názory. Snažím se mluvit za sebe a svou víru. Pokud někdo nesouhlasí, neposílám ho do pekel, to opravdu ne! Každý jsme dostali dar rozumu a právo ho svobodně používat. Opravdu máme svobodu. Věda je také darem k poznávání světa, je dobrým darem, a přesto ji lidé mnohdy zneužívají. Jezdím od Moravy až po Prahu. Nyní mám pozvání do Českého Brodu k příteli – knězi a budeme povídat o letu lidí na Měsíc před čtyřiceti lety. Bude to v rámci farního dne. Určitě se dostane i na duchovní rozměr létání do vesmíru a konání člověka.

Jestli se nepletu, máš děti. Podědily po tobě tvé zájmy nebo dělají něco úplně jiného?

   Děti mám tři. Dcera ráda kreslí, má ráda květiny, jeden syn je rybář a zahrádkář. Druhý je dlouhé roky skautem a cestovatelem.Tak asi něco podědili. Zato vnoučata jsou úplně jinde. Třeba jeden vnuk chodí tancovat což je pro mne (jako dřevo) něco velmi vzdáleného.

Prozraď nám, kam nejraději jezdíš a proč?

   Oblíbená místa jsou Bohdanečský rybník a další rybníky a všechny české a slovenské hory. Skotsko, Irsko, Norsko, Švédsko. Z měst Praha, Londýn, Řím, Mnichov. Citovou vazbu mám i k Pardubicím, bydlel jsem tam 12 let, dělal maturity, začal chodit za děvčaty.

To sis „šplhnul“, těmi Pardubicemi. Ale vraťme se k ptákům Máš nějaké oblíbené ptačí druhy? Co se ti na nich líbí?

   Jsou to rorýsi, v Praze nám za teplých večerů létali kolem oken (4 patro). Ta rychlost mne udivovala. Pak to jsou ptáci kolem vody, ty úžasné barvy peří. Nádherní jsou ledňáčci. Vlastně všechnu tu létající „havěť“ a věci kolem ní mám rád. Schůze ornitologické společnosti jsou pro mne svátkem a radostí. Nádherná setkání s kolegy a přírodou.

Nelákalo tě propojit noční oblohu a noční ornitologii? Tedy specializovat se na sovy, lelky a jiné noční ptáky?

   To ne, na noční obloze mám ty astronomické objekty. Ale často létají sovy kolem otevřené kopule při pozorování. Jsou velmi tiché. Hvězdy na nebi a let sovy kolem. Tichá noční krása.

Máš nějaký dosud nenaplněný sen?

   Toho by bylo! Ani si teď nemohu vzpomenout co dřív. Svět, příroda a život je krása. Stačí se dívat a děkovat…

Rozhovor vznikl pomocí mailové korespondence ve dnech 3.-6.5.2009, ptala se Svě.

==========================================================

Milý Karle, své sny jsi nám neprozradil, ale přejeme ti, aby se ti jich co nejvíc ještě vyplnilo. Ať se ještě mnoho let můžeš chlubit svými desetitisíci kilometry na kole a ať ti vydrží tvůj humor!

Zapojte se prosím do mapování hnízdního rozšíření ptáků v Hradci Králové.

Mapování hnízdního rozšíření ptáků v Hradci Králové 2009 – 2011

   
V rámci České (Československé) republiky proběhla zatím tři mapování hnízdního rozšíření ptáků: první v letech 1973-77 (Šťastný et al. 1987), druhé 1985 – 89 (Šťastný et al. 1996) a poslední 2001 – 03 (Šťastný et al. 2006). Kromě toho proběhla i celá řada mapovacích akcí regionálních zaměřených na menší území: např. mapování hnízdního rozšíření ptáků Orlických hor (Hromádko et al. 2005), Krkonoš (Flousek & Gramsz 1999); a také některých měst: Pardubic (Vránová et al. 2007) a Prahy (Fuchs et al. 2002).

   
Mapování hnízdního rozšíření ptáků v Hradci Králové proběhlo poprvé v letech 1985-89 pod vedením Ing. Milana Černého. Tato práce bohužel nebyla dosud publikována a v dnešní době by její publikace měla smysl jen za předpokladu, že bude rozšířena o data mapování nového. Proto jsme se pustili do hnízdního mapování ptáků Hradce Králové, které by mělo probíhat od roku 2009 do roku 2011 – tedy tři hnízdní sezóny.

   
Pro potřeby mapování hnízdního rozšíření ptáků v Hradci Králové bylo katastrální území města Hradce Králové rozděleno na 54 kvadrátů. Tato síť je odvozená od sítě používané v České republice k mapování všech organismů. Kvadráty sítě pro celorepublikové mapování mají rozměry 10 x 6 geografických minut (přibližně 12 x 11 km). Na území Hradce Králové zasahují části čtyř těchto čtverců (čtverce 5760, 5761, 5860 a 5861). Pro mapování hnízdního rozšíření ptáku v Hradci Králové byl každý tento kvadrát rozdělen na 64 (8 x 8), každý potom o rozměrech 1,25 x 0,75 geografické minuty (přibližně 1,5 x 1,4 km).

   
Metodika mapování vychází z metodiky používané pro celostátní mapování hnízdního rozšíření – konkrétní stručné metodické pokyny pro mapování hnízdního rozšíření ptáků v Hradci Králové si můžete stáhnout níže. Systematické mapování určitého čtverce se zaznamenává do tzv. druhových karet (jeden formulář – záznamy z jednoho čtverce za jednu sezónu). Pro náhodná pozorování je k dispozici formulář příležitostné záznamy, do kterého můžete zaznamenávat svá náhodná pozorování z více kvadrátů.

   
Pokud máte zájem dozvědět se více nebo se stát přímo spolupracovníky při tomto mapování kontaktuje: Katku Svádovou (K.Svadova@seznam.cz).¨

Ke stažení:

Mapa s kvadráty

Mapa obsazenosti kvadrátů

Metodické pokyny

Formulář: druhová karta

Formulář: příležitostné záznamy

Vyplněné formuláře prosím zašlete po hnízdní sezóně (asi v polovině srpna) na e-mail K.Svadova@seznam.cz

Literatura:
Flousek, J., Gramsz, B. 1999 : Atlas hnízdního rošíření ptáků krkonoš. Správa KRNAP, Vrchlabí.
Fuchs, R., Škopek, J., Formánek, J., Exnerová, A. 2002: Atlas hnázdního rozšíření ptáků Prahy. Consult, Praha.
Hromádko, M., Čihák, K., Hromádková, V., Porkert, J. 2005: Ptáci Orlických hor. OS Libri, Dobré.
Šťastný, K., Bejček, V., Hudec, K., 1996: Atlas hnízdního rozšíření ptáků v České republice 1985-1989. H & H, Jinočany.
Šťastný, K., Bejček, V., Hudec, K. . 2006: Atlas hnízdního rozšíření ptáků v České republice. Aventinum s r. o., Praha.
Šťastný, K., Randík, A., Hudec, K., 1987: Atlas hnízdního rozšíření ptáků v ČSSR 1973/77. Academia, Praha.
Vránová, S., Lemberk, V., Hampl, R. 2007: Ptáci Pardubic. Mgr. Alice Janečková. 1. vyd. Pardubice : Východočeská pobočka České spol. ornitologické při VČM, Východočeské muzeum v Pardubicích.

Milí kolegové,

rádi bychom obrátili vaši pozornost ke stále se rozšiřujícímu fenoménu na našich vodách, jímž jsou netypicky zbarvené kachny divoké.
S takovými jedinci se nejčastěji setkáme v zimním období na městských řekách nebo na rybnících v parcích. Ale např. v Pardubicích se bíle zbarvené samice kachen zdržují celoročně. Mnoho jedinců, které jsem měla příležitost pozorovat, bylo spárovaných, lze tudíž předpokládat, že někde dochází i ke hnízdění.

Tématem netypicky vybarvených kachen ze zabývá polský kolega, prof. Włodzimierz Meissner z univerzity v Gdaňsku. Na základě akce „Kříženec roku 2007“, kterou vyhlásila polská Skupina pro výzkum vodních ptáků KULING (http://www.kuling.org.pl/) se podařilo shromáždit od široké veřejnosti velké množství fotek netypických kachen všemožných vizáží. Kolega Meissner materiál roztřídil do skupin a pokusil se alespoň u některých ptáků určit jejich možný původ.

Jedná se zatím o návrh klasifikace, nikoliv o vědecké pojednání! Nicméně materiál mi připadá nesmírně zajímavý. Sama sbírám fotky netypických březňaček už léta a pár jsem jich nashromáždila. Prakticky všechny se dají zařadit do některé z popisovaných kategorií. Do galerie jsem umístila všechny typy „bastardů“, které jsem dosud shromáždila. Mnoho fotek jsem fotila sama, některé mám od některých z vás a asi u pěti nevím, kdo je jejich autorem (dostaly se ke mně oklikou). Pokud poznáte svou fotku, ozvěte se prosím!

Chtěli bychom vás vyzvat, abyste při svých pozorováních věnovali netypicky zbarveným kachnám divokým pozornost. V minimálním případě prosíme o zaslání zprávy kdy a kde a za jakých okolností byl jedinec pozorován a jak vypadal. V lepším případě je samozřejmě dobré zaslat fotografii. V ideálním případě je dobré sledovat početní (procentuální) zastoupení nenormálních ptáků v populaci (zimující, popř. hnízdní) v daném místě. Zvláště cenné pak by byly případné údaje o hnízdění takových ptáků, doplněné fotografiemi.

Do galerie může přispívat každý. Děkujeme autorům, kteří již své fotografie netypických kachen poskytli. Svá hlášení a fotky prosím zasílejte na adresu webu nebo na mou adresu a uvádějte:
datum a místo pozorování
okolnosti (zda byl pták v páru, sám, v hejnu, hnízdil…)
kdo jej pozoroval / fotil.

Věřím, že shromážděný materiál v budoucnu poslouží jako podklad pro seriozní zpracování a zodpovězení otázky, nakolik jsou tito ptáci hrozbou pro populace našich normálních divokých kachen.

Světlana Vránová

Příloha: Włodzimierz Meissner: NETYPICKY ZBARVENÉ KACHNY DIVOKÉ – NÁVRH KLASIFIKACE

Fotografická příloha: WEBOVÁ GALERIE v sekci Výzkum/Zbarvení kachen divokých

Nejmladší člen výboru pobočky se narodil v roce 1980 v Benešově. Po střední Zemědělské škole absolvoval i Zemědělskou fakultu na Jihočeské univerzitě v Českých Budějovicích a odešel pracovat na Krajský úřad v Pardubicích. Od roku 2006 je kroužkovatelem.

Do východních Čech ses přistěhoval teprve nedávno. Takže první otázka je docela prostá: Jak se ti tady líbí?

Do východních Čech jsem začal jezdit na výlety již kolem roku 2000. Předtím jsem byl asi 8 let v jižních Čechách a předtím ve středních Čechách. Každý kraj má své. Ten východočeský začínám teprve pořádně poznávat. Neustále objevuji nová zajímavá místa. Jelikož je tento kraj velmi různorodý a pestrý co se biotopů týče tak se mi zde velice líbí.

Chtěl bys tady zůstat natrvalo nebo tě láká spíš nějaké jiné místo a jiná práce?

Jelikož jsem tu stačil založit rodinu (mám malého syna, který za několik dní oslaví své první narozeniny) a usadit se, tak předpokládám, že se v dohledné době stěhovat nikam nebudu. A to i vzhledem k tomu, že mě má momentální práce baví a nemám v plánu ji měnit.

Slyšel jsi někdy před svým příchodem o VČP ČSO nebo o nějaké ornitologické činnosti v rámci východních Čech?

Před svým příchodem do těchto končin jsem znal VČP ČSO „pouze“ jako vydavatele sborníku Panurus a článků v něm.

Jako člověk, který se do „našeho“ kraje přistěhoval teprve nedávno, můžeš mít na spoustu věcí nový nezaujatý pohled. Kde vidíš přednosti a kde nedostatky jak v činnosti pobočky, tak i v zdejší ochraně přírody a samotné ornitologii?

Právě proto, že jsem se přistěhoval teprve nedávno, nemohu soudit činnost pobočky jako celku. Nejdříve musím poznat celé fungování, a pak teprve mohu vnášet „nezaujatý pohled“ (No tak mě napadá, že potom to nebude pohled nezaujatý :-)). Celkově nyní vnímám velký problém ochrany (v celé ČR) ptáků v nedostatku aktuálních exaktních údajů o výskytu živočichů, které budou přístupné všem potřebným institucím i veřejnosti. Prostě abych mohl cokoliv „chránit“ musím vědět, kde to je nebo není. Nejdřív jsi žil ve Hvězdonicích, pak v Českých Budějovicích a teď ve Slatiňanech.

To jsou docela skoky. Jak to bere tvoje rodina?

Jak jsme již psal výše, moje rodina žije tady se mnou. Jedním z důvodů proč jsem se rozhodl přejít do Slatiňan je právě moje přítelkyně. Moji rodiče žijí stále ve Hvězdonicích a snad si již zvykli na moji nepřítomnost, jen vzdálenost od vnuka je asi hodně mrzí. 

Při studiích ses dostal na expedici do Kamerunu. Jak na to vzpomínáš?

Do Kamerunu jsem se dostal zatím dvakrát. Vzpomínám na to v tom nejlepším. Všechno je tam úplně jiné a úplně jinak. Jiná příroda, jiná mentalita místních obyvatel, jiná krajina – celkově nádhera – nedá se to vypovědět takhle v krátkosti :-). Zážitku a dojmů z celkově cca 5ti měsíčního pobytu je příliš mnoho. Asi nejsilnější a nejveselejší zážitek byl pohled z oka do oka s kaloněm kladivohlavým.

Chtěl by ses tam někdy vrátit nebo tě láká jiná země?

Vrátit bych se tam určitě chtěl – velmi zajímavé je sledovat změny, ke kterým tam dochází a to velmi rychle. Dříve jsem chtěl navštívit všechno. Teď už je mi jasné, že si budu muset vybírat. V podstatě mě láká cestování, jako takové speciální přání nemám.

Jako zaměstnanec KÚ se denně setkáváš s byrokracií, jaký k ní máš vztah a jak se snášíš s některými opravdu „úřednickými“ úředníky?

Zaměstnancem úřadu jsem teprve krátce, předtím jsem dlouho vedl studentský život a krátce podnikal. Vlastně se stále seznamuji s chodem úřadu. Dříve jsem samozřejmě na úřad pohlížel jinak než nyní, kdy se stávám jeho součástí. Těžko říct, co si představuješ jako „úřednického úředníka“ já tak jako Sira Humphrey Applebym z britského seriálu Jistě pane Ministře – a takového jsme v Čechách ještě nepotkal.

   Pana Rudolfa Nevečeřala z Bítovan znám již desítky let a vždycky jsem ji ho velmi vážila. Chce to kus odvahy vydat se na setkání 70 nadšených ornitologů, vydržet na celé schůzi a přitom nic z toho, co se tam řeší neslyšet. Přesto je pan Nevečeřal věrným a pravidelným návštěvníkem většiny pobočkových schůzí, dokonce se navzdory svému omezení nejednoui sám aktivně zapojil do programu, promítal nám své fotografie, vyprávěl své ornitologické zážitky… Náš vitality plný kolega se 24. března 2009 dožil neuvěřitelných 65 let.

Pane Nevečeřale, jste zakládajícím členem pobočky a patříte k nejpravidelnějším návštěvníkům schůzí. Znám vás od dětství a připadá mi, že se vůbec neměníte a nestárnete. Vůbec bych vám nehádala tolik let. Cítíte se na svůj věk?

Věk? Cítím se někdy na 18 a 80 zároveň, jak kdy, to když něco začne "vrzat". Jistěže si i já Vás pamatuji jako školačku, s Vaší sestrou a hlavně Vaší maminkou, moc hodnou paní. K začátkům Pobočky se ještě vrátím.

Ornitologie je obor, který je pro většinu z nás neodmyslitelně spjatý se sluchem. Co vás, jako neslyšícího, vedlo k tomu, že jste se začal zabývat zrovna ptáky?

To musím vysvětlit. V ČR jsem asi jediný neslyšící ornitolog, a možná nejen u nás. Neslyším vůbec, ale až do 20 let jsem slyšel normálně. Narukoval jsem na vojnu jako "schopen bez vady " – a teprve tam jsem ve druhém roce služby ohluchl. Sloužil jsem na Šumavě, na "čáře", proto mne podezřívali ze simulace. Strávil jsem 3/4 roku ve vojenské nemocnici v Plzni. Sluch jsem ztratil zcela a přes páteř vypověděly také nohy, nechodil jsem. Pak cvičit, berle, hole – pomalu zlepšení, ale sluch byl ztracen nenávratně.
V té nemocnici mi byla dlouhá chvíle. Nechal jsem si poslat silonové nitě a „necoval“ jsem odchytové sítě. Tenkrát nebyly ke koupi. Sestřičky a další zdravotní personál se na mne chodily dívat. A to, že jsem se těšil na ptáky, až mne pustí domů, mi myslím dost pomohlo.

To jsem nevěděla, že jste kdysi slyšel. Máte tedy srovnání. Myslíte si, že jako neslyšící máte v ornitologii nějaké výhody proti slyšícím?

Výhody určitě ne – co nevidím, nevím. Dřív stačilo slyšet něco písknout a věděl jsem. Stále si ale pamatuji hlasy některých ptáků, stejně jako písničky a pod. (ale jen do roku 1964). "Výhoda" je snad jen ta, že pokud něco nechci vědět, stačí se podívat mimo a je klid.

Jak jste se tedy dostal k ornitologii? Měl jste nějakého učitele, někoho, kdo vás v tom směru ovlivnil?

Já jsem původem Chrudimák a ptáci a příroda jako celek mne zajímali už ve škole. Potom přišel myslivecký kroužek a přátelé myslivci. Asi ve čtrnácti letech jsem se začal učit ptáky preparovat a chtěl jsem se stát lesníkem. Nakonec jsem si ale místo flinty koupil fotoaparát. Pak jsme jednou s kamarádem na Bohdanečském rybníku potkali pana Františka Janalíka. Ten nás nasměroval na Přírodovědecký klub ZK Tesla Pardubice a tam jsem už zůstal. To mi bylo asi 16 let.
Učitelé také, ale především dobří přátelé: Dr. Obhlídal, manželé J. a H. Svobodovi, Štanclovi, Fr. Janalík a vlastně všichni ostatní, nejen v Pardubicích.

Pojďme se teď vrátit k pobočce. Říkali jsme už, že v ní jste od začátku. Dokonce jste dlouhá léta zastával důležitou „funkci“…

Od roku 1962 jsem členem ČSO a kroužkovatelem. Do pobočky jsem vstoupil při jejím vzniku a léta jsem pak pomáhal hlavně jako tiskař. Zhotovil jsem většinu pozvánek na schůze a plakátků k různým akcím, a to "bez požehnání shora". Nebylo to jednoduché.

Vždycky jsem obdivovala, že přes svůj handicap nejen, že jezdíte na schůze, ale dokonce se často aktivně zapojujete do diskuse. Jak to zvládáte?

Schůze, to je pojítko. Jednak být trochu v obraze, a hlavně potkat se s přáteli. Ti starší ubývají, ale dorůstají noví.
Po pravdě ale, z toho, co se projednává, moc nemám. Jen odezírám (to jsem se naučil asi za dva roky). Pomůže, když se mohu zeptat, případně napsaná věta, slovo… Chce to hodně si domýšlet a kombinovat, sledovat nejen rty, ale i gesta, mimiku. Při hovoru více lidí je to problém. Každý mluví jinak, někomu rozumím vše, jinému téměř nic. V tomto patří dík Pavlovi Žďárkovi. Ten na mne vždy pamatoval a co na schůzi četl, půjčil i mně, i zápisy z Prahy apod.

Řekla bych ale, že v minulosti jste na schůzích pobočky vystupoval častěji, ať už v diskusi nebo s vlastními příspěvky. Zdá se mi to jenom, nebo jste se opravdu trochu stáhnul?

Nezdá se Vám to. Nedá se říct "stáhnul", ale musím mít něco, co bude zajímat i ostatní. Možná někdy i mám, ale myslím si, že to ví každý a mlčím.

Máte nějaké oblíbené ptačí druhy, nebo oblast ornitologie, které se nejvíc věnujete?

Specializaci na oblast ani druhy nemám. To podle možností a situace.

A co oblíbená místa, kam se rád vracíte. Máte taková někde u nás nebo i v zahraničí?

Takových míst je dost, především u nás. V zahraničí už ani ne.

Je nějaké místo, kde jste nebyl a kam byste se ještě chtěl podívat? A nebo nějaký pták, kterého jste neviděl a kterého byste ještě chtěl vidět?

Takových míst je většina a už to tak asi zůstane. A ptačí druh? Uvítal bych každý, který jsem ve volnosti ještě neviděl. A není jich málo!

Vím o vás, že se zabýváte fotografováním. Proč své fotky více neukazujete? Třeba na schůzích pobočky, tady na webu a nebo třeba na vlastních webových stránkách?

Fotografie je moje třetí řemeslo a zároveň koníček. Fotil jsem kde co. Teď ale vidím, co mi v archivu chybí a na co naopak byla škoda filmů. O prezentaci, kterou zmiňujete, budu musit popřemýšlet. Uvidíme.

Tuším, že určitě máte i nějaké další koníčky…

No, těch mám celou stáj! Problém je, když se chcete na všech povozit. Takže: knihy, příroda jako celek, ptáci, les, myslivost a kynologie, tramping, motorismus, zahrádka… To vše dělat i fotit, a navíc devatero řemesel, která jsem musel zvládnout, když jsem vlastnoručně přestavoval a modernizoval domek kde bydlíme. Že bych se někdy nudil – nepamatuji.

Tak to je opravdu úctyhodný výčet. To znamená, že zdaleka nejste jen ornitolog.

Mimo ČOS a Východočeské pobočky jsem byl členem MOS, TISu, ČSOP, KCHLS (kynologie) a myslivecké Jednoty. Kromě toho jsem ale byl i spolupracovníkem ČSAV Brno a léta jsem spolupracoval jako konzervátor-zpravodaj státní ochrany přírody. A také jsem se angažoval v ochraně lesa s Východočeskými státními lesy.

Jak se k tolika vašim aktivitám staví vaše rodina? Máte doma podporu?

Ano, podporu, nebo alespoň velkorysou toleranci mám, a to už přes 40 let. Jinak by to ani nešlo.

Nemýlím-li se, jste už v důchodu, ale mohl byste nám ještě říct, kde jste pracoval?

Ano, jsem důchodce a "pracuji" už jen doma. Mám tři výuční listy (strojní zámečník, fotograf, tiskař) a Střední průmyslovou školu strojnickou, to vše v Transportě Chrudim, kde jsem pracoval do začátku 80. let. Potom jsem působil na odboru školství ONV – zase jako tiskař a fotograf. 

Rozhovor vznikl ve dnech 22.-2x.3.2009 pomocí mailové korespondence, ptala se Svě.

=====================================================================

Milý pane Nevečeřale, přejeme Vám – ale i nám všem – aby Vás Váš elán ješte dlouho neopouštěl. Těším se, že se třeba dočkáme nějaké té výstavy fotografií a dalšího Vašeho vyprávění…

    Milan Janoušek se narodil v roce 1968 ve Svitavách, kde také prožil většinu svého života. Po absolvování místního gymnázia a střední ekonomické školy v Pardubicích získal práci na ekonomickém úseku sociální péče ve Svitavách, přičemž Svitavy během času vyměnil za místo v Moravské Třebové ve stejném oboru (1992). V tomto období začal rovněž studium na Vysoké škole pedagogické v Hradci Králové. Po dokončení studií pracuje ve funkci zástupce ředitele v domově pro seniory v Moravské Třebové doposud. Jeho ornitologické začátky spadají na přelom 80. a 90. let minulého století. V současnosti působí Milan jako ornitolog zejména v oblasti Svitavska a rád vyráží nejen za ptáky i do jiných krajů.

 Jak ses k ornitologii vlastně dostal?

Za to nejspíš vděčím svým rodičům, s nimiž jsem od dětství chodíval na vycházky do lesů poblíž našeho bydliště, při jedné z vycházek jsem byl poučen o volavce, jindy o čejce (to ještě hnízdili na místech, kde je dnes člověk ani neuvidí), nahlédl jsem doma do malého kapesního atlasu a zájem byl na světě.

Začínal jsi na Svitavsku jako jeden z prvních. Jaké to tehdy na začátku bylo? A co se od té doby všechno změnilo?

Ono to „tehdy“ se vztahuje tak k rokům 1982-1984. Pro mne to není tak dávno, ale ty jsi tehdy, tuším, ještě nebyl na světě, viď ? Ve Svitavách jsem dokonce možná začínal jako první a co se změnilo ? Mnoho věcí, dnes je ornitologie nebo pozorování ptáků určitě rozšířenější, existuje lepší vybavenost pro práci v terénu, lepší atlasy, přesto ta doba byla v lecčems hezčí, snad romantičtější ……

Potkal jsi za tu dobu celou řadu lidí. Ovlivnil tě nějak někdo z nich?

To určitě. Nevím, jestli je všechny vyjmenovávat, ale společné chvíle u rybníků prožité kupříkladu s Filipem Jetmarem, Jirkou Machem nebo Mariánem Polákem jsou určitě nezapomenutelné. A kdo mě hodně ovlivnil ? Řekl bych, že podobně jako další kolegy guru ornitologů Svitavska Lubor Urbánek, dnes s odstupem času hlavně svým realistickým pohledem na přírodu kolem nás.

Někdy mi přijde, že postupem času se u některých lidí ornitologie stává víc zvykem a řekněme, způsobem života, než koníčkem. Jak se na to, ze svého úhlu pohledu, díváš ty?

Myslím, že způsob života zaměřený pouze na ornitologii nebo pozorování ptáků není právě nejšťastnější, je to trochu filozofická otázka, ale dle mého je třeba se na svět okolo nás dívat v širších souvislostech, vždyť nakonec i ornitologie je pouze jedním z biologických odvětví. Myslím, že jsi to u mne poznal, kupříkladu při svých cestách se zajímám i o kulturu nebo historii. Kdysi mi někdo řekl, že je dobré být alespoň v jednom odvětví odborník, ale mít znalosti i z jiných oborů, zkrátka takový ten obecný přehled. Ale to jsem trochu odbočil, k tvé otázce: určitě je dobře, že někteří lidé objevili ornitologii a pozorování ptáků a pokud ho využijí hlavně k ochraně přírody nebo alespoň uvědomování si jejích hodnot, pak to není marné.

Kromě ornitologie máš ještě celou řadu dalších zájmů, viď?

Je jich hodně. Kromě cestování a geografie bych připomněl třebas mykologii.

Na milovníka přírody máš poměrně netypické povolání. Jak jsi se k němu dostal?

Asi jako většina lidí ke svému povolání, náhodou.

Vím, že většinu času děláš úředničinu, ale přesto se zeptám: Zažil jsi v domově pro seniory něco, co tě opravdu takříkajíc chytlo za srdce?

Chytlo za srdce – to se nedá říct. Snad si častěji člověk uvědomí, že mladí nejsme napořád.

Tak mě napadá, čím jsi vlastně chtěl být jako malý?

Cestovatelem, později rentiérem (to mi ostatně zůstalo dodneška).

Myslím, že můžeme prozradit, že čekáš potomka. Jak chceš skloubit ornitologii a své další zájmy se starostí o něj?

Mám tolerantní a milou ženu, leccos pochopí (doufám).

Jednou jsi mi říkal, že sis kdysi přál vidět ptačí druhy z celého světa. Pak jsi ustoupil na to, mít je alespoň všechny v knížkách. Co by sis ornitologicky přál dnes?

Víš, že dnes už žádné soukromé ornitologické přání nemám ? Vlastně ano, velmi mi vadí celosvětový úbytek biodiverzity, což se týká i ptáků, těch asi nejvíc, protože jsou v přírodě velmi nápadní, ztrátu některých druhů hmyzu běžní lidé nepostřehnou, ale až nebudou skřivani, konipasi ani ledňáčci……. Takže mým přáním je heslo organizace Birdlife International „společně pro ptáky a lidi“.
Ptal se Jakub Vrána.