Reaguji na některé dotazy a připomínky některých ornitologů či ochranářů, poukazujících na „masovou likvidaci“ ptačích hnízd kunami (Martes spp.), zvláště hnízd dutinových ptáků usazených v budkách. Často se objevují názory upozorňující na mimořádnou nebezpečnost těchto šelem a vyvolávají dojem jejich nesmírné dravosti a nenasytnosti, v milovnících ptactva pak i pocit velké krutosti vůči bezbranné kořisti. Konec konců, jistě lze pochopit zklamání natěšeného pozorovatele, fotografa nebo kroužkovatele, který přišel o krásný zážitek ve vzácné chvilce svého volna… Každému z nás už se to jistě stalo.
Chaluha pomořanská – vzácný pacient v Jaroměři
Rozkoš, Jaroměř – Chaluha pomořanská (Stercorarius pomarinus) je pták z řadu dlouhokřídlých (charadriiformes), je blízce příbuzná s racky, se kterými tvoří společný podřád racci (lari). Hnízdí v tundře od poloostrova Kanin v Rusku na východ přes Sibiř a přilehlé ostrovy po Aljašku, arktickou Kanadu a západní Grónsko. Zimuje v teplých mořích, hlavní zimoviště leží mezi obratníkem Raka a rovníkem a v okolí Austrálie. Do ČR se zatoulává téměř každoročně, ale rozhodně nelze hovořit o běžném druhu a její pozorování patří pro ornitologa k mimořádným zážitkům. Její pozorování podléhá schvalovacímu procesu Faunistické komise při České společnosti ornitologické.
V těchto dnech se Záchranná stanice pro volně žijící živočichy v Jaroměři může pochlubit zcela ojedinělým přírůstkem. Tím se stala chaluha pomořanská, která se na své cestě do zimovišť zatoulala na přehradu Rozkoš u České Skalice. Zde však její putování nabralo nečekaný zvrat. Ale začněme od začátku.
Slavík obecný (Luscinia megarhynchos) – kalendář příletů a odletů
V rámci výzkumu „boleslavské“ hnízdní populace slavíka obecného (Luscinia megarhynchos) jsou shromažďována i data, vztahující se k příletu a odletu druhu. Přestože přílety jsou sledovány již od roku 1983, teprve v novém století byl návrat prvních jarních ptáků zjišťován i s využitím přehrávky zpěvu a odchyty pro kroužkování.
O jarním návratu je obecně známo, že bývá rychlejší než podzimní odlet do zimovišť; ptáci jsou hnáni potřebou hnízdit. U slavíků, podobně jako u jiných pěvců, jsou těmi nejrychlejšími staří samečci, se zkušenostmi z předchozího hnízdění i z cesty domů. Podle mých poznatků to platí bezezbytku. Nejčasnější datum jarního návratu do zkoumané oblasti je 10. dubna 2009.
Co přináší ptákům zateplování budov?
Svitavy – O pomerne novodobem fenomenu zateplovani budov a jeho vlivu na ptactvo u nas i v zahranici jsme si uz mohli nekolik prispevku v ornitologicky zamerenych mediich precist. Predpokladam, ze i kazdy z vas ma sve zkusenosti a postrehy, nekdy i prekvapive. Nevychazi vzdy jen z pozorovani znacne prizpusobivosti ptacich druhu v urbannim prostredi, ale i z vyhledavani a hodnoceni rizik, ktere stavebni prace pri zateplovani pro ptaky predstavuji. Da se ocekavat, ze po panelovych domech, diky statni dotacni politice v oblasti uspor energie, budeme cim dal vice sledovat vyvoj vztahu cloveka a ptaku prostrednictvim oprav fasad objektu i na dalsich typech budov.
Ve Svitavach se diky jiste osvicenosti vedeni mesta zapocalo s revitalizaci a zateplovanim panelovych domu jiz na konci 90. let minuleho stoleti.
O ptákovi, který se nikoho nebojí
Na webu nasich beloruskych pratel www.birdwatch.by se nedavno objevily krasne fotky krasneho ptaka. Autor u nich popisuje, za jakych okolnosti je poridil. Abyste se take mohli pokochat krasou, kterou u nas nepotkate, poprosila jsem jej o souhlas s prelozenim clanku pro nas web.
Belorusko – U nas vsichni vedi, ze v Ivacevycskem okrese v Brestske oblasti v rezervaci „Vyganascanskae“ byl v letosnim roce pozorovan rekordni pocet pustiku vousatych (Strix nebulosa) – celych sedmnact paru! Ted je podzim. Sovy ale nikam nezmizely a ja doufam, ze se jejich pocet jeste rozrostl o vyvedena mladata. Pozorovat je ale neni nijak jednoduche…
Za ptáky do zoologických zahrad 19 – ZOO Mechelen
DIERENPARK PLANCKENDAEL – MECHELEN
Po velmi narocnem putovani pres totalne neprehledne Antverpy jsme se s kamaradkou Karin konecne dostali do belgickeho Mechelenu, kde se naleza lokalni pobocka antverpske zoo. Nasi pocatecni nevrlost z belgicke dopravy a chybujici GPS zlepsil krasny cap bily (Ciconia ciconia), ktery si nas prisel prohlednout uz na parkovisti. Hned vedle vchodu pochrupkavala na malem molu nad vodou petice pelikanu bilych (Pelecanus onocrotalus). V nejblizsi ptaci voliere na nas ospale pokukovali kalousi usati (Asio otus), kterym delal spolecnost par zrzohlavek rudozobych (Netta rufina) a kvakos nocni (Nycticorax nycticorax). Hned vedle byl veliky vybeh, ve kterem jsem napocital pres 15 capu bilych. Posleze jsme pochopili, ze tento druh hnizdi v zoo na vsech moznych – nemoznych mistech (coz vubec neni na skodu). Zde jsem teprve pochopil, ze capi jsou vuci svym partnerum az nezvykle kontaktni zvirata.
29. Aktiv spolupracovníků kroužkovací stanice Národního muzea
Litomysl – Na tradicni kazdorocni setkani krouzkovatelu se o minulem vikendu sjelo do Litomysle vice nez sto ucastniku z ruznych koutu Ceske Republiky. Stejne jako pred dvema roky, i letos se konference konala v prijemnych prostorach internatu mistni pedagogicke skoly.
Zacatek byl uz tradicne zameren na krouzkovaci zpravu za uplynuly rok 2009, nasledovanou zpravami z projektu CES a RAS. Nasledujici zajimave prednasky se venovaly vyuziti geolokatoru ke studiu migrace, a to jak obecne, tak i v konkretnim pripravovanem programu pro roryse obecneho (Apus apus). Migraci se zabyvaly take prispevky Michala Podhrazskeho o vysledcich sledovani hus velkych (Anser anser), znacenych krcnimi limci a Petra Musila o presunech vodnich ptaku na zimni shromazdiste.
Sledování vlivu větrných farem na orly skalní (Aquila chrystaestos)
Svedsko – V novem ojedinelem projektu v severnim Svedsku dochazi k odchytu dospelych orlu skalnich (Aquila chrystaestos), aby jim byly nasledne pripevneny satelitni vysilacky ve snaze zjistit, do jake miry jsou tito velci dravci negativne ovlivnovani velkoplosnymi vetrnymi farmami. [1]
Vedci ze Svedske Zemedelske Univerzity (SLU) pripevnuji ptakum satelitni vysilacky, ktere behem svetle casti dne vysilaji signal jednou za hodinu. To vedcum umozni po nejakem case ziskat podrobny obraz toho, jak ptaci vyuzivaji krajinu.
Průtah jespáka rezavého na přehradě Rozkoš
Jespák rezavý (Calidris canutus) je poměrně veliký druh jespáka velikosti kosa, i když toto porovnání je trochu zavádějící, protože při pozorování v přírodě dělá dojem mnohem většího ptáka. Od ostatních příslušníků roku Calidris se odlišuje poměrně zavalitou postavou, relativně krátkýma, zelenavýma nohama a silným středně dlouhým, jen trochu prohnutým zobákem. Hnízdní šat dospělých ptáků je velice odlišný od šatu prostého, nebo šatu mladých jedinců. V hnízdním šatu je výrazně kaštanově hnědý, ale ve zbarvení prostého šatu a mladých dominuje světle šedá barva. Právě takto zbarvené ptáky vídáme u nás nejčastěji.
Bude orel skalní znovu pravidelně hnízdit v České republice?
V cele Evrope dodnes hnizdi asi 5.500 paru orlu skalnich (Aquila chrysaetos). Jedinymi zememi, odkud pricinenim cloveka tento druh jako hnizdni zcela vymizel, jsou Irsko a Ceska republika. V Irsku od roku 2001 uspesne probiha repatriacni projekt, jehoz cilem je navratit orla skalniho irske prirode.
Ceske zeme byly v minulosti domovem dvou druhu velkych orlu – morskeho (Haliaeetus albicilla) a skalniho. Oba byly clovekem vyhubeny. Orel morsky se po uspesne repatriaci v letech 1979 az 1984 do nasi prirody jako hnizdni druh vratil a jeho populace stale narusta, orel skalni na svou prilezitost stale ceka. Repatriacni projekt, naplanovany na roky 2006 az 2010, ma orlum navrat do ceske prirody usnadnit. V ramci tohoto projektu bylo v Moravskoslezskych Beskydech vypusteno 15 mladych orlu.