Svitavsko – Neni to tak davno, co se na techto strankach objevila aktualita upozornujici na tri ornitologicke vychazky, zamerene na ptaci druhy Svitavskeho regionu. Vsechny akce jsou spojeny honosnym nazvem „Cesty ptaci risi“ a probihaji diky grantu z programu Make a connection – Pripoj se. Rozdilny je vsak jejich prubeh. Prvni z nich, nazvana „Cesta za ptaky lesu a poli“, probehla v pulce zari a prinesla vedle klasicke prochazky s pozorovanim take nevsedni zazitky z taboreni a vyhoukavani sov. A prestoze se nam zadneho tajemneho nocniho predatora najit nepodarilo, odjizdeli vsichni ucastnici, diky pratelske atmosfere a geniu loci, domu spokojeni. Cas uz ale pokrocil dal a jiz za par dni (v sobotu 6. 11.) probehne na svitavskych rybnicich druha akce – „Cesta za ptaky vod“!
Akce „Cesta za ptáky vod“ je za dveřmi
Některé zkušenosti z praktické ochrany ptáků 10 – využití dravců a sov při tlumení gradací drobných hlodavců
Násada vajec poštolky obecné v polobudce. Foto – Miroslav Dusík.
Začátek tzv. „biologického potlačování populačních hustot drobných polních hlodavců pomocí dravců a sov“ se u nás datuje již do přelomu sedmdesátých a osmdesátých let minulého století. V té době byla iniciativa vedena především snahou o omezení ztrát v populacích dravců a sov vlivem narůstajícího používání rodenticidů v ochraně zemědělských kultur. Bylo třeba posunout povědomí tehdejší veřejnosti a změnit nahlížení na jakékoli predátory jako na „škodnou“, a naopak naznačit cestu k jejich nutné ochraně a také možnému využití při tlumení gradací především hraboše polního (Microtus arvalis).
Od kdy se kroužkují ptáci?
Ackoliv za oficialni zacatek krouzkovani ptaku ve svete je povazovan rok 1899, prvni dochovane zpravy o pokusech znacit ptaky jsou temer o tri sta let starsi.
V 17. stoleti bylo mezi slechtou Velkoknizectvi litevskeho a Polskeho kralovstvi velmi popularni sokolnictvi. Prave pomoci sokolnickych dravcu totiz bylo mozne ziskavat prodlouzena pera z tylu hlavy volavky popelave (Ardea cinerea), ktera se pouzivala na slechticke cepice. Na nekterych cepicich byvalo az 80-100 takovych per. To znamena, ze pera pochazela z hlav 40-50 volavek, ktere byly kvuli tomu chytany.
Po vytrzeni potrebnych per byly volavky vetsinou pusteny na svobodu. Nekdy jim pritom byly na krk umisteny specialni krouzky.
Obří hnízdo sýkory koňadry
Velka Britanie – Ve Velke Britanii byl zaznamenan neobvykly pripad hnizdeni sykory konadry (Parus major).
Samice sykor konader stavi hnizdo sama, bez ucasti samce. Byva umisteno v dutine, hnizdni budce nebo v nejake uzavrenem vyklenku antropogenniho puvodu. Nicmene v mestecku Draycott v hrabstvi Gloucestershire mela jedna samice vetsi plany… Nalezla otocny vyrobnik na kompost a postavila v nem obri hnizdo, ktere je patri k nejvetsim, ktery tento druh kdy vybudoval.
Festival ptáků v Červeném Kostelci
Cerveny Kostelec – V sobotu 2. rijna probehl v Cervenem Kostelci uz 2. rocnik akce v ramci Festivalu ptactva. Po lonske premiere muzeme prohlasit, ze byla uspesne zahajena nova tradice a zaroven jiz dnes muzeme pozvat vsechny zajemce na pristi rok na dalsi rocnik, ktery bychom radi opet poradali. Za zahajenim ptaciho festivalu v Cervenem Kostelci stoji napad spoluorganizatora Petra Kafky, ktery o nem presvedcil i autora tohoto clanku. Velke podekovani patri Jirkovi Kultovi z Hronova, ktery nam provedl ukazky krouzkovani ptaku a tim vyrazne zpestril prubeh akce.
Za ptáky do zoologických zahrad 18 – ZOO Krefeld
ZOOLOGICKA ZAHRADA KREFELD
Zoologicka zahrada v Krefeldu byla dalsi v poradi, kterou jsem navstivil spolecne s Karin Edler. Bylo podestive pocasi, takze na foceni nebyly nic moc podminky. Nicmene Krefeld nebyl prilis vzdalen od nasi domovske zakladny, Dusseldorfu, takze jsme prekonali aktualni predpoved a udelali jsme si exkurzi. Hned pred vchodem posedavalo na strese hospodarskeho staveni nekolik krasnych bilych holubic a v ohradce se prochazely male barevne slepicky. O kus dal se ve starsim bazenu prohanelo hejno tucnaku Humboldtovych (Spheniscus humboldti). Opet zacalo strasne prset, takze jsme se utikali schovat do nedalekeho tropickeho pavilonu.
Slavičí hnízdiště Mladoboleslavska
Vyprahlé hnízdiště na svazích PR Baba. Stará Studénka. Foto – Pavel Kverek.
Mladoboleslavsko – Slavík obecný (Luscinia megarhynchos) hnízdí na Mladoboleslavsku ve dvou od sebe odlišných prostředích. Jedna jsou vlhčí, druhá sušší. Nebylo zkoumáno, do jaké míry jsou tyto odlišné tváře lokalit pro druh důležité, obecně lze totiž říci, že ptáci v oblasti osidlují všechna příhodná stanoviště a mezi zmíněnými lze nalézt i varianty přechodné. Je však přinejmenším zajímavé, do jaké míry jsou slavíci směrem k nabídce tolerantní. Stačí jen postavit vedle sebe – třeba v krajině Bakovska – hnízdiště od řeky a ze svahů rezervace Baba.
JIZERKA 2010 – Zdravice ze severočeské pobočky ČSO
Noční romantika Jizerky. Foto – Vladimír Šoltys.
Jizerka – V letosnim roce se jiz po sedme na utulne chalupe libereckeho muzea v lune malebneho prostredi Jizerky sesla ke spolecne akci skupina krouzkovatelu ze severoceske pobocky CSO pod vedenim Martina Pudila a Petra Lumpeho, aby uskutecnila dnes jiz tradicni odchytovou a krouzkovaci akci prevazne drobnych pevcu v prostredi horskeho lesa a horskych luk, pasmo klece nevyjimaje. Zalezitost je to vskutku atraktivni, jen na malo dalsich mistech vam rukama projde tolik zajimavych druhu, charakteristickych pro toto horske prostredi.
Dvakrát za ptactvem Krkonoš
Krkonose – Mesic cerven predstavuje na moji „domovske“ lokalite – prehrade Rozkos, tak trochu okurkovou sezonu, i kdyz existuji vyjimky, ktere potvrzuji pravidlo. V tomto roce jsem se rozhodl, ze si toto obdobi zpestrim vyletem za ptaky Krkonos, zejmena, kdyz se jako pruvodce nabidl znalec tamniho ptactva Lada Jasso. Nakonec jsme v prubehu cervna zvladnuli dve vypravy.
Prvni vyprava se uskutecnila 6. cervna a vychozim bodem byla oblast okolo Vosecke boudy, odkud se vydavame smerem ke Sneznym jamam. Cestou potkavame pocetne cecetky tmave (Carduelis cabaret), lindusky lucni (Anthus pratensis) a desitky pevusek modrych (Prunella modularis).
Pokud by nekoho zarazilo druhove jmeno cecetky, tak ta byla jako samostatny druh uznana pred nekolika malo lety. Pred tim byla povazovana za poddruh cecetky zimni – cecetka zimni stredoevropska (Carduelis flammea cabaret). Od cecetky zimni se lisi ponekud tmavsim zabarvenim a rovnez odlisnym hlasem. Puvodni oblasti tohoto druhu jsou Britske ostrovy a Alpy. Do Cech se zacala sirit v prvni polovine minuleho stoleti. Prvni hnizdeni bylo prokazano na Sumave v roce 1931, v roce 1971 pak bylo znamo z uzemi tehdejsiho Ceskoslovenska celkem 39 hnizdnich lokalit. V soucasne dobe se narust jeji pocetnosti zastavil a v letech 2001–2003 byla hnizdni populace v CR odhadovana na 6–12 tisic paru.
Úspěch racků na smetištích na Aljašce
Posledni studie zabyvajici se potravnimi zdroji a hnizdni uspesnosti racku ukazuji, ze clovekem produkovany odpad muze ovlivnit populacni rust a zaroven tak mit nepriznivy dopad na zivocisne druhy tvorici racci potravu.
Hnizdni kolonie racka sedeho (Larus hyperboreus) byly monitorovany v severni Aljasce kde je racek predatorem a mrchozroutem. Behem let 2008 a 2009 byla sledovana hnizdni uspesnost v 10 koloniich nachazejicich se v prumyslovych, obydlenych a nezasazenych oblastech.
